REPORTÁŽE


úterý 23. dubna 2016

www.vojtechboril.com
2 v 1 - 7 kuřimských kopečků a ještěd-skyrace

Zdroj:www.vojtechboril.com


První pořádné závodní otvíráky sezony na mě čekaly v půlce dubna. A nemohly to být odlišnější závody. 7 Kuřimských kopečků (25,1km/900m+) je malý lokální závod, kam se sjelo 70 nadšenců, zatímco Ještěd Skyrace (24,5/1540m+) byla show, o které se mezi horskými běžci mluvilo několik měsíců… Oba závody byly u mě trochu zastíněny dubnovým nástupem do nové práce a možná i to nakonec pomohlo. Neměl jsem čas studovat tratě, převýšení a startovku. Místo toho jsem se prostě jen těšil na hory, kopce a známé tváře.

Do Kuřimi jsem se týden před Ještědem vydal hlavně s cílem ověřit si formu a odběhnout něco delšího a kopcovatého v tempu. Přece jen z hlediska statistik jsem tušil, že by to letos mohlo být dobré (za první tři měsíce roku téměř 1000km běh a 600km lyže). Na druhou stranu jsem věděl, že z hlediska rychlosti/kvality jsem toho jako vždy moc neodtrénoval a nekonečné laufy v pětkovém tempu mě při trojkové palbě z Ještědu asi nespasí…

25 km a 900 výškových metrů aneb bahnitá krása kolem Kuřimi
Z Kuřimi jsem si nakonec odvezl přesně to, v co jsem doufal. Krásný zážitek umocněný nadšením pořadatelů (50 Kč startovné, občerstvení, skvělé značení i v terénu), sebedůvěru a motivaci na přicházející Ještěd. 25 km vesměs v terénu, bahnu a kopcích kolem Kuřimi uteklo hrozně rychle. Prvních několik km jsem běžel ve skupince s pozdějším vítězem Alešem Palkem a tempo bylo kolem 4/km. Zbytek závodu až do těžkého stoupaní na Babí lom jsem běžel na 3./4. místě ve dvojici s Lukášem Koudelkou, kecali jsme, kopce dávali celkem svižně. Naopak v sebězích se šetřili a chodili krokem na jistotu, protože nás oba čekaly důležitější závody. Fajn zážitek běžet ve dvojici, ve stoupaní na Babí lom se ve mě přece jenom probudila troška soutěživé povahy a Lukášovi jsem utekl. Vrcholové skalky byly parádní. Terénní seběh z Babího lomu opět pomalu na jistotu, až tak pomalu, že mě Lukáš skoro doběhl. Ale poslední 3 km z Podlesí do Kuřimi jsem překvapivě v pohodě doklepal kolem 3:45/km. Nakonec v cíli zjišťuji, že první Aleš byl jen asi 3 minutky přede mnou… Třetí místo ale beru. Super den, příští rok jsem zpět! Pořadatelé si zaslouží obdiv, v dnešní době boomu drahých běžeckých závodů-masovek je takové nadšení a láska ke sportu bez vidiny vydělání na mega startovných radost zažít.

Nakonec tedy 25,1 km / 900m+ za 1:57 / 3. místě z cca 70 startujících.
Ještěd Skyrace: dvakrát na vrchol a palba od startu do konce

O Ještěd Skyrace toho bylo napsáno už hodně, tak jen ve stručnosti. Krásný závod v perunském počasí, luxusní horská trať, která měla snad všechno – prudká stoupání, rychlé přeběhy, technické seběhy, sníh, bláto, šutry, kořeny. Krása. Na tenhle horský otvírák sezóny se do Jizerek sjelo 530 nadšenců včetně téměř kompletní české špičky. Dle organizátora Honzy Dušánka původně odhadovaný čas vítěze 2:30 byl po diskuzích zredukován na 2:15. A o tom, jaká to byla na Ještědu letos palba, a jaká se sešla konkurence, vypovídá už jen to, že se nás nakonec pod 2:15 vešlo 23 závoďáků, a to ještě několik favoritů zabloudilo.

Samotný výkon asi nemůžu hodnotit negativně, určitě to byl z mé strany nejpovedenější český závod v horách. Od startu se mi běželo překvapivě lehce. První kiláky jsme začali celkem rozumně s Vítkem K., občas prohodili pár slov… Od prvního prudkého stoupání, které bylo zároveň vypsáno jako uphill prémie, jsem se v podstatě celý závod pomalu prokousával k Top20. Jediné, co mě může mrzet, jsou ty seběhy, kde to prostě oproti jiným borcům z popředí neumím. Když se podívám na mezičasy, tak je jasné, že seběhy mě asi stojí boje o top10, do které mi chyběly tentokrát jen 4 minuty. Přece jen v čase 2:09 – 2:15 nás tam bylo namačkaných asi 15 borců. Naopak v prudkých stojkách mi to jako vždy chutnalo… Co s těmi seběhy – občas se je snažím speciálně trénovat, ale mám za sebou při závodech už pár pádů i těžký pád na MTB, a asi tam je trochu psychicky blok úplně to narvat dolů. Kdyby měl někdo z vás tip, co s tím, dejte vědět. Každopádně na “druhém” Ještědu jsem byl kolem 20. místa, pevně rozhodnutý, že při tom závěrečném šíleném sprintu dolů do Liberce ztratím co nejméně. Nakonec mě sejmula akorát nejlepší mladá puška (16-19) David Novák, který to z kopce rval fakt hodně pěkně. Já dobíhám za 2:13:48 a nevěřícně koukám na hodinky. Přece jen moje optimistická očekávání byla 2:30. Takže spokojenost a už se těším na léto do větších hor. Před tím ale ještě na květnové MČR na Perunu!

Celkově tedy 24,2 km / 1540m+ / 2:13:48 / 20. místo.
A na závěr ještědská taneční kreace na fotce od Lukáše Budínského, ostatní foto falcon81.rajce.net a digirun.rajce.net. Díky!

A na úplný závěr – včera i dnes jsme konečně měli šanci odpálit bikovou sezónu!


úterý 21. dubna 2016

www.extremnizavody.cz
V premiéře Ještěd SkyRace byli nejrychlejší Lichý a Straková

Zdroj:www.extremnizavody.cz

Velká očekávání vzbuzoval už týdny před startem nový závod Skyrunner® Czech Series 2016 JEŠTĚD SKYRACE. Začátek sezóny sliboval širokou účast české elity, otestování formy po zimní přípravě a velký boj o medailové pozice. Dobrá marketingová práce organizátorů vyústila v beznadějně vyprodanou startovku. Sobotní ráno se tak ve SkiAreálu Ještěd sešlo okolo 500 natěšených běžců a běžkyň, na které čekalo 25 km s převýšením 1500 m. Zrádný profil s nečekaně hodně běhavou první půlkou a nejtěžšími kopci i terénem na konci zavedl všechny 2x na vrchol Ještědu, který však pro velkou mlhu a drobný déšť bohužel trochu tajil svou dominantu v podobě Hubáčkova hotelu a vysílače.

Hned po startu se vyběhlo širokou cestou směrem ke skokanským můstkům, kde už v prvním krátkém prudkém stoupání bylo vidět, že závod o první příčku bude jednoznačná záležitost. Už v prvním kilometru totiž nikdo neakceptoval ostré tempo Tomáše Lichého, pro kterého se závod, jak sám uvedl na své FB fanpage, změnil v dlouhou horskou časovku. Na dalších místech to už však byl tuhý boj o každý metr a za Lichým se hnali Havlíček, Brýdl, Zemaník, Rubič a další. Ještě pár kilometrů před cílem, po druhém zdolání Ještědu, to na čelních pozicích vypadalo následovně: 1. Lichý, 2-3. Havlíček a Brýdl, 4. Zemaník. A tady došlo bohužel k momentu, který je černou kaňkou celého víkendu – organizátoři v místě křížení tras poslali borce na 2-4. pozici špatným směrem… A jak už asi každý ví, všichni se nakonec zpět do centra závodu dostali jinou trasou a museli být z výsledků vyřazeni. Oficiálně na druhém místě cílem proběhnuvší Tomáš Maceček se ve finiši ani neradoval, protože si byl jistý, že závod na medailové příčce nedokončil. O svém druhém místě se dozvěděl až od vítěze, který byl dosud v cílovém prostoru osamocen. Až o pár minut později se z různých stran přiřítili kluci, pro které konec závodu nebyl moc veselý. Třetí příčku následně obsadil Tomáš Hudec.

Závod byl zajímavý také v tom, že se mezi účastníky běželo o vítězství v nových juniorských kategoriích a samozřejmě velké očekávání budila i soutěž o nejrychlejší ženu! Tento souboj byl nakonec asi nejdramatičtější, protože od prvních chvil se velmi blízko u sebe držela trojice Matrasová, Straková a Kocumová. Obrovské zkušenosti a tradičně dobrou formu nakonec zúročila Anna Straková, která doběhla před druhou Zuzanou Kocumovou. Ta podala velice sympatický výkon, přestože, jak prozradila na svém blogu, letos nemá naběháno (bez lyží) téměř žádně kilometry. Třetí Kateřina Matrasová doběhla jen s nepatrnou ztrátou a je velkým příslibem pro další závody.

V soutěží tří týmů (5 nejlepších mužů + 3 nejlepší ženy) zvítězil očekávaně tým Beskydy, přestože ve výsledcích i na vyhlášení nebyly uvedena správná jména vítězů.

KOMPLETNÍ VÝSLEDKY: výsledky
FOTOGALERIE: ještědskyrace/foto-zavod
Úvodní foto: Lukáš Podolák


úterý 20. dubna 2016

Beranyduc
Ještěd SkyRace aneb Vypnout tak jednou berana

Zdroj: www.beranyduc.blogspot.cz

Být beran nemusí být vždycky úplně super. Když si něco umanu, jdu si za tím. Když mi při mých dlouhých závodech dochází síly, doběhnu to v pohodě hlavou. To všechno je fajn a jsem za to rád. Blbý ale je, když si umanu něco vyloženě nerozumného, od čeho mě i okolí zrazuje. To já i tak nevidím neslyším, všem jen řeknu "To bude dobrý" a zase si jdu tvrdohlavě za svým. Prostě beran.
Třeba taková moje doktorka. 14 dní jsem teď ležel doma na neschopence s angínou, zastydlou rýmou a zánětem dutin. Když mě konečně uschopnila, řekla mi: "Doberte antibiotika a pak minimálně 14 dní bez fyzické aktivity. To znamená speciálně pro vás: žádný trénink ani závody!". No, už mě hold dobře zná.
Pilule jsem dobral v pondělí a hned v sobotu ráno hurá na Ještěd SkyRace. Účast jsem přeci slíbil. A 24 kiláčků s +1 550 metry převýšení? To mě přece nemůže rozházet. Doma mě od toho samozřejmě zrazují, že je to po angíně čistý nerozum. Ale já si jedu stále svoje "To bude dobrý" a beran mi stále přikyvuje. "To půjde!".
V rámci vyklusání před závodem si zkusmo vyběhnu kousek první sjezdovky na trase a hned cítím, že to úplně není ono. Nohy se chvějí a hned mi dochází dech. "To bude dobrý" a jdu se zařadit na start.
"No, tak to dobrý nebude..." dojde mi hned po startu, když se sápu znovu do té sjezdovky. Vůbec to nejde. Tělu se nechce jít natož běžet a beran to dnes opravdu nezachrání. Veliké trápení celý závod. Stoupání či rovina, to je jedno, nejde mi to ani to a neustále mě někdo předbíhá. Jen v krásných technických sebězích trochu pookřeju. Konečně se blížím k Ještědu, ale to už mě začínají chytat křeče zezadu do stehen a taky do lýtek. Ještěd podruhé a jako bonus k tomu všemu se přidává i velké nutkání si odskočit co nejrychleji... na velkou...
"Já se z toho snad pose#% !!!".
Poslední seběh ze Skalky. Kromě půlek mám zatnuté i zuby. Křeče do nohou neustávají. Dole v cíli jsem za 7 minut a to je dnes moje bezesporu nejrychlejší pasáž, která ale ještě nekončí. Bez většího zájmu proběhnu cílovou bránu v čase 2:57:30 (hrůza, ale alespoň je to pod 3h) a bez zastavení pokračuju ve stejné rychlosti dál, až dozadu do ToiToiky, kde teprve přijde to pravé Grande Finale! Bylo to na poslední chvíli a samozřejmě u toho nechybí příjemné křeče do stehen. Au.
A co bylo dál? Den po závodě mám zpět horečku, za dva dny se mi udělali v puse bolavé afty a na rtu mi vyrostl parádní velký opar. To mi moje imunita dává najevo, že ze mě má vyloženě radost.
A proč to všechno vlastně píšu? Hlavně pro sebe, abych si to příště v podobném zdravotním stavu přečetl a řekl beranovi prostě "NE. Teď to nepůjde!". A začínám s tím hned teď. Ruším svojí plánovanou účast na sobotní Lázovské stovce. Musím se dát fakt do kupy. Doktorka mi přeci říkala 14 dní klid.
P.S. Jinak závod samotný, prostě paráda. Trasa, organizace, afterparty. Super. Pár chybiček se sice našlo v závodě samotném (místy nedostatečné značení pro neznalé, padající čísla atd.), ale byl to první ročník a skvělý organizátor Honza Dušánek to příště vychytá k naprosté dokonalosti. O tom nemám pochyb. Díky Honzo bylo to skvělý! Příští rok a v lepší kondici se těším na repete. Čau.


úterý 19. dubna 2016

www.eleventestteam.cz
JEŠTĚD SKYRACE, LIBEREC – 16.04.2016

Zdroj: www.eleventestteam.cz

V sobotu 16.4. se na Ještědu konal dlouho očekávaný otvírák skyrunningové sezóny. Kromě úžasné trati, sponzorů a perfektního cateringu, se organizátorům podařilo přilákat i skyrunningovou elitu. Novinkový závod pro hardcore běžce na Ještědském hřebenu odstartoval hodinu před polednem. Pořadatelé slibovali pravý SkyRace, což bezezbytku splnili. Co na závodníky čekalo? Parametry trati naznačily, že závod nálepku SkyRace rozhodně nezískal zadarmo. 24,5 km dlouhá trasa s více než 1500 metry převýšení vedená po Ještědském hřebenu prověřila i českou špičku. Celkem pět pořádných stoupání, z toho dvě přímo na samotný Ještěd. I samotný povrch nebyl vůbec jednoduchý – od kamenného výstupu pod Ještědem, přes těžké trialové pasáže a sjezdovky až po asfaltové cesty. Počasí bylo dlouhou dobu nejisté, ale nakonec závodníkům příliš nepřálo – teplota pod 10°C a vytrvalý déšť. V konkurenci 470 závodníků, včetně naší skyrunningové špičky se neztratili ani borci Eleven Run Teamu.

David Pecina – 18. místo v kat. M24-45 (24. celkově) v čase 2:14:09
Zbyšek Lhota – 19. místo v kat. M24-45 (25. celkově) v čase 2:14:56
Martin Lukeš – 11. místo v kat. M46-99 (185. celkově) v čase 3:00:51
Roman Koravský – 1. místo v kat. M46-99 (47. celkově) v čase 2:25:23
Gratulujeme.
Výsledky: www.jestedskyrace.cz/vysledky
Fotogalerie: www.zonerama.com


úterý 19. dubna 2016

bezi mmetr za metrem
křečovitý Ještěd SkyRace 2016

Zdroj: www.bezimmetrzametrem.blogspot.cz




Ráno vyrážím z Prahy za celkem pěkného počasí, ale už od Černého mostu je jasné, že na Ještědu je místní klasika. V dobách studií jsem na Ještěd nevyběhl ani jednou, buď jsem kroužil kolem přehrady nebo vyrážel do kopců nad Harcovem.
Po registraci rozbíhání, protahování a deset minut před startem dočkání se konečně deště. Start je ostrý, ale první sjezdovku běžím zatím v pohodě. Na vrcholku prvního kopce nás žene "jediný" fanoušek závodu se zvoncem(Jan Bartas) a tak se peláší dolů o sto šest.
4. km / 2. kopec | foto: SportFoto Lukáš Budinský Druhý kopec ujde a cestou dolů vykouzlím i holubičku při vybírání podklouznutí. Pak zatuhnu, trochu se trápím, vracím se pro utržené číslo a dál ho nesu jak štafetový kolík, akorát ho nemám komu předat. Na nejvzdálenějším místě závodu a v pekelně prudkým kopci mě sice furt někdo předchází, ale snažím se nenechat se tím rozhodit a držím si své tempo. Před druhou občerstvovačkou se rozbíhám a to mi vydrží až na Ještěd. Táhlý kopec je krásně běhatelný a v některých pasážích máme i slušný tempo i na rovinu. Mám super náladu a závod si teď vyloženě užívám. Před vrcholem slupnu magnesium, na občerstvovačce to zapiju a hurá dolů. Nahoře mám průměrný tempo zatím 6:30, takže plán být do tří hodin vychází.
Běžím dolů a najednou se kolem mě prožene Honza Havlíček s dvojicí pronásledovatelů a já tuším, že jdou blbě, podruhé k sáňkařské dráze, ale než stačím zareagovat a upozornit je, mizí mezi stromy. Cestou mě zacuká zezadu v noze, tak běžím trochu zataženej. Hmmm, na co bylo to magnesium? Cestou nahoru potkám opět Honzu Bartase jak fláká fandění otočenej ke stromku, ale vzápětí mě podpoří tím, že mě předběhne a zmizí směrem k Ještědu. Začíná se ozývat i předek stehen, a tak zpomaluji. Seběh pod lana, vysaju gel, aby mě nakopl před posledním výšvihem a cestou do cíle. Čekal jsem ten kopec horší, ale horší jsou stehna, který cukaj na střídačku. Pak přijde jeden dlouhej krok nahoru, na suti noha podklouzne a já si pokorně lehnu do kamení. Celá pravá noha v křeči a levá se přidává taky. Bezva... Ze shora slyším zvonec a povzbuzování ohledně posledních 50 m na Ještěd. A já si ležím, koukám na ostatní závodníky jak hezky šlapou nahoru... Po asi 5 minutách zkusím vstát, ujdu pár kroků s tím, že nohu protáhnu, aby mě chytla křeč do druhé nohy a tak zas čekám.
No nakonec se doplazím nahoru a mířím k občerstvovačce pro banán naložený v soli. Vybíhám do posledního sestupu, správně zabočuju po silnici doleva, abych vzápětí zabočil i ze silnice do pangejtu s další totální křečí. Koukám na hodinky a už mám prst na stopce, pak si ale říkám, že nejkratší cesta do k autu je stejně přes cíl, a tak kulhám pomalu dál. Nakonec se i trochu rozbíhám. Po sjezdovce se jen plahočím. Nechávám se pokorně předbíhat dalšími a dalšími závodníky a cílovou rovinku ani nedoběhnu... tak to byl pozitivní start do letošních závodů.
Krásnej závod, kterej jsem pos... Mezi prvním Ještědem a cílem jsem ztratil přes 100 míst a dohromady asi 20 minut.
Mimochodem výsledky generují pěkné statistiky a zvlášť 405. místo na posledním úseku z Ještědu do cíle je pěkná vizitka...
celkově: 207. místo | 144. místo/M 24-45 | 03:05:40.8
mezičasy: U Šámalů | 01:08:05.6 / 108. místo
úsek U Šámalu -Ještěd 1. 37:33.7 / 106.
Ještěd 1. | 01:45:39.3 / 105.
úsek Ještěd 1. - Ještěd 2. | 48:11.2 / 264.
Ještěd 2. | 02:33:50.5 / 145.
úsek Ještěd 2. - cíl | 31:50.3 / 405.

V sobotu mě čeká POŠUK a tak se nyní snažím dát dohromady, abych si zlepšil náladu. :-)

celý článek a více fotografií ...

pondělí 18. dubna 2016

skyrunning.cz
Ještěd SkyRace - nejen-skyrunning

Zdroj:skyrunning.cz




Dlouho jsme čekali na první skyrunning závod sezony 2016 a dlouho jsme byli napínáni Honzou Dušánkem jaká ta akce bude, když nám po částech porcoval přísun nových a nových informací o závodě. Už během zimy, na sněhu a v ne zrovna optimálních podmínkách pro běh se uskutečnilo několik tréninkových výběhů po trati závodu, které představovaly trasu komukoli, kdo projevil zájem. Nadšení, energie z Honzy během příprav závodu jen stříkala a všichni jsme se těšili na sobotu 16.4. do Liberce. Nejen, že závod byl velmi brzy vyprodaný a konečné číslo přihlášených se zastavilo na 537, ale do závodu se přihlásila i nebývale silná česká konkurence jak v mužích, tak i ženách. Na startu jsme mohli vidět plejádu členů Czech Skyrunning Team, řadu mladých z kategorie Junior a U23, kteří se zde snažili ukázat, že patří do nominace na MS v Itálii i další výborné běžce a běžkyně, kteří v repre výběru nejsou, ale jsou schopni podat výborné výkony. Zkrátka bylo se na co těšit. Po původně slibné předpovědi se sluncem se duben ukázal jako pravý April a Ještěd vytvořil domácí prostředí pro beskydské závodníky chladem, deštěm a mlhou. Pravda, závodníkům toto počasí povětšinou nevadilo, mnozí ho dokonce vítali, ale pro diváky, pořadatele, doprovod by určitě alespoň sucho a trochu slunce bylo fajn. To chladné a sychravé počasí určitě poznamenalo i menší množství diváků na trati a v cíli. Jednoduše řečeno, Češi nejsou Baskové a Ještěd není Zegama. Ale třeba i to bude příští rok zase o kus lepší. Zázemí (jakési „městečko“) vybudované pořadateli na horním patře centrálního parkoviště s podiem pro hudební vystoupení i vyhlášení vítězů závodů, stánky s občerstvením i partnerů poskytlo všem asi skoro vše, co je potřeba. I v dešti se do velkého stanu prakticky všichni vešli a mohli se převléknout, najíst, napít v suchu. Snad jen možnost se po závodě a hlavně v těch blátivějších podmínkách alespoň opláchnout i třeba jen ve studené vodě by se hodila. Nevím, jak náročná by ta možnost přitažení vody a pár koryt byla. To musí vyhodnotit pořadatel pro další ročníky. Určitě zcela unikátní na české poměry byla forma pozávodního občerstvení zajištěného odborníkem na catering a ředitelem závodu Honzou Dušánkem. Výběr z několika masových, vegetariánských a veganských jídel, s pivem nebo kofolou se asi hned tak nenajde. Na doplnění energie nebo vyrovnání pitného režimu zde pak byly stánky svijanského pivovaru a firmy Stassini.

Ale zpět k vlastnímu závodu. Konkurence byla tvrdá a bylo to znát hned od počátku v nasazení. Skutečný fenomén závodu Tomáš Lichý již do prvního stoupání ve sjezdovce šel s viditelným náskokem před hlavním polem a v podstatě udělal z mužského závodu „one man show“. Po startu jsem si vyšel na silnici pod Ještěd, která se ve výstupu dvakrát křižovala a mohl jsem tam tak vidět čelo závodu dvakrát. Již při prvním průchodu zde měl Tomáš více než dvě minuty náskok na dvojici Pavel Brýdl a Honza Havlíček, kteří se zase utrhli pronásledujícímu Honzovi Zemaníkovi. Dobře zde vypadal i Tomáš Maceček a s nevelkou ztrátou se zde pohyboval i Tomáš Bystřický. Dalšímu favoritovi z Czech Skyrunning Team Vítkovi Otevřelovi závod vůbec nevyšel. Po skoro týdenních střevních problémech nenašel v sobě dost energie a závod v podstatě na své poměry „jen“ dokončil.

celý článek a více fotografií ...

pondělí 18. dubna 2016

Pearl iZUMi Czech v akci. Jak Macek, Olda a Andy bojovali na Ještědu.
Ještěd SkyRace - parádní skyrunning

Zdroj:pearlizumiczech.wix.com






Macek
Druhé místo mi spadlo do klína samo. Já do cíle dobíhal šťastný a spokojený s pátým místem a až od vítězného Licháče se mimo řečí dozvěděl, že kromě něj ještě v cíli nikdo není. Co?! Vytřeštil jsem oči. A pak uviděl postupně Honzu Havlíčka, Pavla Brýdla a Honzu Zemaníka se směskou naštvání, bezmoci a zklamání na obličeji dobíhat z různých stran k cíli. Za kluky mě to mrzelo, protože to nebyla jejich chyba a tak slibuji, že až příště budu zase na bedně a dostanu obrovské šampáňo, bude stříkat proudem. Teď by to nebylo fér a i já z toho měl smíšené pocity. První polovinu jsem běžel kolem 9. místa a nebyla to žádná hitparáda, do hry mě dostaly až technické a kamenité seběhy, kde to lítalo samo a ostatní neměli koule se mě držet. Parádní závod, nové prostředí, super lidi a parta z Beskyd, organizátoři se srdcem.

Olda
Na dubnový otvírák sezóny jsem se moc těšil. Nějaký šrumec kolem, který vyvolala skvělá propagace závodu, šla mimo mě. To ale neznamená, že jsem nechtěl ukázat, jak jsem se posunul. Takže v pátek dávám brzy po obědě pápá továrně a razíme do Liberce. Na nějaké rozběhnutí není v pátek čas. To mi nevadí, protože si celý týden šetřím lehce rozsekané stehno. V sobotu vypadá počasí tak nějak perunovsky, ale to mi vůbec nevadí.
Po registraci potkávám plno známých. Všichni jsou nažhavení, nabušení a chtějí ukázat, že se přes zimu nenudili doma u televize. Celkem si připadám jako na nějakém beskydském závodě, ale kupodivu je tady hodně neznámých a celkem vysekaných běžců.
Začátek závodu proběhl relativně v pohodě, Licháč si jede svůj jamming song a mi tak nějak vytváříme skupinku, která se blíží k první sjezdovce. Sjezdovku vyběhneme dost svižně a po seběhu si v duchu začínám říkat, jestli jsem to nepřepálil. Když se ale podívám dopředu a vidím se vzdalovat dost závodníků, tak nemám na vybranou. Druhý kopec přichází velice brzy a tady si musím zvolnit a dát se do kupy. V druhém seběhu se srovnávám a blížím se ke skupince cca na 15. – 20. místě. Tady chci být a tady chci bojovat. Stanovil jsem si cíl do 20. místa a při top konstelaci do 10. místa. Ve třetím kopci, směrem na Ještěd se skupinka naděluje a já jsem někde mezi. Přede mnou beskydský nomád a zamnou dva repre dresy. Mým druhým cílem bylo porazit aspoň jednoho reproše. Jsem někde kolem 18. místa, za mnou jammuje Aleš Palko s nějakým mlaďochem. První Ještěd vybíhám relativně v pohodě a seběh posílám rychleji než je u mě normální. Snažil jsem se na sebězích přes zimu zapracovat, protože v tak rychlém závodě to ani jinak nejde. Při druhém výběhu na Ještěd už nejsem moc „fresh“ a nejsem schopný dotáhnout kluky přede mnou. Dva kluci jdou přede mně a já se modlím, ať už jsem na vrcholu. Naštěstí jsem si nakonec vzal dva gely od Xenofitu a ten druhý se mi těsně pod Ještědem opravdu hodí. Na vrcholu jsem někde kolem 17. místa a Aleš stále zamnou. Čeká mě už jen seběh, kde se nechci nechat předběhnout. Sbíhám kamenitou pasáž a dostávám se na cestu. Vidím před sebou dva borce a mám jasný cíl a to předběhnout je. Celkem rychle je dobíhám a běžím do cíle, co to dá. Dobíhám dalšího borce a běžím s ním k závěrečném sešupu po sjezdovce. Tady mám obavy, že mě může někdo předběhnout, protože se v tomhle terénu necítím úplně komfortně. Nakonec mě ke konci sjezdovky předbíhá jeden závodník, který si to dává asi jak když kopnete do tenisáku z kopce. Já už nikoho dalšího nepustím. Dobíhám do cíle v tempu šrot a mám to! V cíli se pár minut dostávám do provozuschopného stavu. Dle výsledků jsem příjemně překvapený. Doběhl jsem 14. s vědomím, že jsem bojoval o TOP10. Výsledky se po diskvalifikaci dvou kluků upravily a já se posunul na 12. místo, ale to není vůbec důležité. Já jsem spokojený s tím, co jsem tam nechal a namotivovaný do dalších tréninků. Od doby, co jsem opustil jesenické hvozdy uplynulo 6 týdnů a já se cítil ne moc dobře do kopců. Naopak jsem ale zapracoval na rychlosti, která mi pomohla z kopce a po rovinách.

celý článek...

alois kuna
Ještěd Skyrace 2016 - drsný start do sezóny

Zdroj:aloiskuna.blogspot.cz
pondělí 18. dubna 2016

Jo, je to jen 24 km, ale i tak si tenhle závod zaslouží pár slov. Honza Dušánek připravil nový závod nové Skyrace série pro rok 2016 na Ještědu. Celý rozradostněný, že konečně nepojedu do Beskyd jsem se hned po přípitku na Nový rok zaregistroval...:) Kdo mě zná, tak ví, že kroužím jako trubka po asfaltu v Budějcích. Ale běh v terénu a přírodě, to je moje vášeň.

No nic, přeskočíme do dubna. Na výlet do Liberce jsem ukecal i svojí hezčí polovičku. Uplatil jsem jí aquaparkem. Perfektní ubytování s výhledem na Ještěd nám poskytl Jirka Zelenka, takže bylo všechno dokonalé. Tedy, až na počasí. Pro nás, milovníky bahýnka, sněhu a podobných nechutností, to nebyl problém, ale Kačka se z cesty fandit vrátila úplně durch a od bahna. Mě nakonec neviděla ani v cíli, ale ten mladý kluk, co vyhrál, prý běžel hezky.

Před závodem.
Ráno nás Jirka hodil na start, kde jsme se šli hned s Oldou Berkou rozklusat. Kačka dostala instrukce, co, kde, kdy a jak a po zkouknutí stánků jsme v začínajícím dešti odstartovali. Plán jsem měl jasný, nepřepálit. První kopec k můstkům pohoda, kochačka. Poprvé jsem potkal Rajzouna, jak si to vejletí nahoru. Z kopce mi pak všichni utekli a v dalším kopci po super pěšině mě dohnal Honza Svoboda. Cestu mi ukazoval, kam dal každý fáborek, tak jsem mu na konci kopce radši utekl. Konečně přišel úsek, od kterého jsem měl naplánováno závodit. Až k Ájinu průsmyku jsem kromě pár úseků vše běžel a dohnal jsem Rajzouna a Petru Mückovou. Ta nám v tom krpálu, ale ukázala, jak chodí holky z Beskyd na procházce a už jsme jí neviděli. Za občersrvovačkou U Šámalů jsem Rajzouovi utekl i já:) Po hřebeni až kus za Pláně se dalo běžet, tak jsem se držel krásně pod 5:00 na km a měl radost z toho větru ve vlasech. A taky těch lidí, které jsem předběhl. Výšvih na Ještěd k vysílači šel celkem rychle a pak jsem pustil předposlední seběh, co nohy dovolili. Cestou kolem mě teda proletěl Jan Havlíček, jak TGW. To mě trochu zachmuřilo, ale v posledním stoupání jsem na to rychle zapomněl. Docuknul jsem Honzu Paška, aby mi zase utekl, protože ten závěr stoupání pod lanovkou jsem fakt nedal. Hodinky ukazují i tempo jedna hodina na kilometr. Jan Bartas přede mnou vykřikoval, že se nemáme šetřit, že jsme v posledním kopci, ale mě se klepaly nohy, jak v posledním tažení. První křeč při přelézání zábradlí, utržené a okoloběžci zachráněné číslo a už jsem dupal z kopce. Na krizovém rozcestí znakovou řečí a zahuhláním „Cíl" jsem byl nasměrován na asfaltku, kde mi začal nějaký houslista drnkat na lýtka. Musel jsem zvolnit, abych byl za chvíli schopný seběhnout pod lanovkou do cíle. V tom posledním seběhu už jsem jel opravdu podlahu. Měl jsem pocit, že mi žaludek proleze skrz břišní stěnu, ale naštěstí zůstal tam kde má. Posledních cca 300 metrů jsme svedli souboj tělo na tělo s běžcem kterého jsem měl celý seběh v zádech, aby mě pět metrů před cílem srazila k zemi křeč v obou lýtkách naráz a já potupně prolez cílem po čtyrech.
Za nedlouho se dostavila i promrzlá Kačka a byli jsme rádi, že máme zázemí u Jirky v teple. V neděli jsme si pak dali regeneračku v aquaparku.
Hodnocení Závod byl super. Krásná trať. Terén podle mého gusta. Jen pár věcí bych do příštího roku změnil. O lepším označení rozcestí pod Ještědem už se všude napsalo dost, tak to nebudu pitvat. Ale co mě osobně mrzelo, bylo to, že jsem si po závodě musel omývat nohy od bahna v loužích na parkovišti. Spousta lidí jede na závody přes celou republiku a stačilo by, kdyby se mohli opláchnout aspoň studenou vodou. A nakonec bych příště prosil pevnější materiál, z kterého jsou čísla. Na vrcholu mi ho utrhl vítr a závod pro mě neskončil jen díky reakci lidí za mnou, kteří mi ho chytli.
PS.: Vítka Otevřela už asi nikdy nepředběhnu, takže si budu užívat chvilku radosti ze skalpu našeho reprezentanta. Víťovo střevní chřipka je jen polehčující okolnost...:)

Autor: Alois Kunak

celý článek...

Zuzana Kocumová
Zážitek nemusí být hezký, hlavně že je silný

Zdroj:kocumova.blog.idnes.cz

Souhlasíte? Ale zrovna včera jsem si (opět) uvědomila ještě jednu souvislost. Že právě ona síla zážitku sama o sobě jaksi způsobí, že po krátké době se nám zdá nejen silný, ale i hezký. Alespoň u mě to tak funguje.
Proč? Nevím. Možná kvůli velmi rychle nastupujícímu paměťovému optimismu. Nebo stejně rychlé pesimistické skleróze? Ale prostě funguje. Silné chvíle, které si zapamatujeme, nemusí být tak příjemné, jako sedánek v cukrárně s větrníkem a kapučínem. Jenže čím dál tím víc si uvědomuji, že aktuálně příjemný stav, který nás nestojí žádné úsilí, nepřispěje k následné dlouhodobé spokojenosti. A funguje to i naopak - chvilkově nepříjemné situace často vedou k dlouhodobému uspokojení. A proč o tom píšu právě dnes? Je to jednoduché. Mám velmi čerstvou vzpomínku. Vzpomínku, která díky paměťovému optimismu říká, že včerejší Ještěd Sky Race, horský závod na 25 km, byla jedna z nejlepších náplní soboty, speciálně když se z nebe spouštěl stálý déšť.

Když jsem Honzovi Dušánkovi, řediteli závodu, na začátku zimy kývla, že poběžím, nějak mi nedošla spousta věcí. Jednak že termín v půli dubna značí, že lyžař (kam se pořád ještě nejvíc počítám) nemá při troše štěstí skoro nic naběháno (a štěstí celkem přálo, takže sníh roztál cca 14 dnů před závodem). Za druhé, že je to fakt 25 km a převýšení 1 500 m. A „vertikální metry“, hlavně zjara, nebolí jen nahoru, ale i dolů. A za třetí, že když mě přihlásí, tak se nějak očekává, že poběžím, a to rychle.

Všechny tyto věci mi došly týden před závodem, když jsme se s kamarády dohodli na proběhnutí tratě. Ubíhalo to skvěle, velkou část tratě jsme propovídali (aneb proč chodit do hospody, když to samé můžete probrat za běhu) Jen jsme neměli zabrousit na to, kdo má co letos naběháno. Začala padat čísla jako 800, 1100 km… „Mně“ roztál sníh právě před týdnem, takže jsem měla celých 45. Ale to do startu (za týden…) doženu!

Nedohnala. Při testování trati nohy zvyklé na ladný lyžařský skluz, ale nikoliv na 3 hodiny nárazů, skoro odmítly poslušnost před posledním seběhem. Sice jsem se ctí dobelhala, ale zároveň jsem si vysloužila pár dnů na pouhé „odbolení“ omlácených kolen, a s tím trénink dohromady nešel.

Nastal den „D“. Předpověď hrozná – v době startu má začít pršet a přestat hodinu po doběhu. Takže k obavám: 1. dojde mi energie (sportovní terminologií tzv. „chcípnu), 2. odejdou mi nohy, 3. budu se nudit (ano, to je moje velká obava před každým startem dlouhého závodu) se přidala 4. - rozpustím se. Jenže co s tou zásobou energie z rýže, co jsem do sebe den předtím nacpala? Takže jde se na to, co taky s volnou deštivou sobotou.

10 min. před startem se spouští slejvák. Asi 2 min. do startu a trochu zmírňuje – vycházím tedy ze stanu, rozběhnutí nula. Ale proč, na 25 km se stihnu rozběhat, jakž takž běžet i chcípnout, takže bych jen poslední fázi urychlila. Vím, že získávat mohu v sebězích, otázkou je, jak dlouho to nohy vydrží.

Pětisethlavý dav se vydává na trať. Od startu nás omývá déšť, takže nepoznáme, jestli do očí stékají kapky potu, nebo jen vody, nahoře je krásná mlha, rozhledy žádné, a to je vlastně to, proč tyhle závody běhám. Hledám náhradní náplň, a tak se celou trať honíme s Kateřinou Matrasovou a hlavně Annou Strakovou (která má na svém kontě tituly jak z ME tak MS v běhu do vrchu) v rozmezí minuty. Ony dopředu nahoru, já dopředu skopce. Katka jasně nejlepší v kopcích, Anka v rychlých, technicky méně náročných pasážích po rovině i skopce, já v terénních pasážích skopce. Předbíháme se asi 10 x, pořadí jak na houpačce, ale možná i proto to baví, rozhledy nerozhledy. A hlavně pro ten pocit, že s nimi jsem vůbec neměla běžet! Vytrvalost z lyží mám, sílu snad taky, ale běh je něco jiného. To poznávám cca na 19 km, kdy po nejdelším a nejprudším seběhu už to fakt bolí. Zato Anka se prý právě rozeběhla…

Čeká nás poslední výstup a Anna se mi postupně ztrácí. Co bych dala za hole, které má! Katka mě dobíhá, přebíhá a já se snažím co nejméně ztratit. Ještě, že úplný konec stoupání je po kamenech, hodně terénu, kde hlavu zaměstná hledání trasy a jsem tady a teď, být to asfalt, tak to snad zabalím. Z vršku Ještědu je to už jen skopce. Snažím se zahnat myšlenky na minutý týden (přeci těch natrénovaných kilometrů navíc musí být znát!), Kateřinu předbíhám a konečně cíl!

Do cíle jsem stylově dosprintovala. Pár metrů poté už skoro nechodím a auto pod schody je téměř neřešitelný problém. A asi pár dnů budou...

Bylo to krásné. Silné, jako vždy, když jste sám se sebou, v přírodě, se svými pocity, kdy každý smysl vnímá tady a teď, bez jakýchkoliv prostředníků, bariér. Sport je někdy nesportovci nazývaný dobrovolným masochismem a sportovci masochisty. Ale kdo nezažil pocit střídání chvilkové nepohody a následné úlevy, ten to těžko pochopí. Často to přirovnávám k pocitu, když po mrazivém dni přijdete do chalupy s krbem, kde si její klid a pohodlí nikdy nemůžete užít naplno, pokud jste předtím neprožili chvíle zimy. Stejně tak i chleba s máslem může být tím nejlepším jídlem na světě, pokud jste předtím měli pár hodin pořádný hlad.

Je to o střídání, změně, kontrastech, které nám dávají schopnost naplno prožít každou chvíli, nerozpliznout se v šedivé zóně a vážit si pohody. Zkuste to. Ten pocit stojí za to. Ten pocit, že žijete, tady a teď.

Autor: Zuzana Kocumová

celý článek...

Ještěd Skyrace by Žabak
Ještěd Skyrace by ŽabakPrvní sky… První štěstí… A vo co vlastně vůbec jde?

Zdroj:nvppteam.cz

Jako na každý jiný závod, odjíždíme v pátek odpoledne. Skvělá parta postižených lidí: Žabaczek, Metloszek, Tele-ska, Káťa, Marek, Olinka, Avatar, Seboš a 13ctka. Cesta ubíhala parádně a v Liberci se k nám ještě přidala Zuzka. Všichni jsme se těšili na ubytko a jídlo, které si uvaříme. Ajéje, uvaříme si… Nic, takže místo obvyklých těstovin dáváme, bistro rychlé těstoviny z Hypca a hajdy spát.

Ráno prezentačka, kecačka se známýma, rozběhávačka a 3,2,1 stááárt! Se svýma úplně super sluchnama bez jednoho špuntu slyším, jak už od začátku nás diváci ženou dopředu, tak šlapem v rozumném tempu. Nahoru, dolů po rovině, všude bomby. V žaludku se mi ozývají bonbony, které jsem si dal před závodem, ale neohrozitelně valíme s Metloškem, který za to bere semnou, dopředu. Totálně si to s nejlepším kámošem/parťákem užívám. Počasíčko přeje (Mlha, déšť,zimíčka). Závod ubíhá a než jsme se stihli rozběhnout, tak už vítáme poprvé Ještěd, který bohužel nejde přes mlhu vidět. Přelízáme zábradlí a pokračujem po asfaltce k občerstvovačce za podpory Ondry Kukly a 13ctky. Na občerstvovačce lok redbullu, lok vody a za opětovného řvaní Káti a 13 se pouštím do seběhu. Bomba, paráda, porno, super, magořina, šutry, lidi, kořeny, bahno, nejrychlejší km trati (3:04min/Km) a ztráta kolegy za sebou. Celý rozjařený z toho, že mi vydržela noha v seběhu se pouštím s vervou do posledního výstupu hlava nehlava. Vidím před sebou Davida Nováka a Marka, a tak šlapu, abych je dohnal. Běžím po krásné cestičce nahoru a slyším nějaký řev ze zdola. Otočím se a **** ***** oni jdou jinudma! Čumím na to jak puk, a pak si všímám, že mlíko je natažené jinde, než jsem já. Mám tak bžiliontinu sekundy na rozmyšlenou, jestli jít mimo trať po krásně běhatelné cestě, anebo se vrátit na trať a vyšlápnout si to fair play pěšky. Volím druhou variantu a uvědomuji si, že jsem právě prohrál… Snažím se dohnat žlutý dres před sebou, ale marně. Psychická rozhozenost se poznala tů mač a já jsem se pjostě a jednoduše nedokázat vrátit do pohody a snažit se to dohnat v klidu. Celý výstup na druhý Ještěd jsem se trápil s tuhýma lýtkama jak pies a s pocitem, že jsem prostě lama lamič, který nedává. V seběhu už to jen pouštím down jak to vleze a v cíli se chovám, jako naprostý kretén.

A vo co vlastně vůbec jde? Vo to, co už jeden chytrý pán říkal dávno… „Běhat se má jen tak. Run free!“ Když se zpětně vracím, byly to asi nejkrásnější 2 hodiny a 15 minut na trati, které jsem zažil. A zato moc děkuju Metlošovi, že jsem je mohl strávit s ním a bojovat po jeho boku! Děkuji neskutečně moc Káti, 13 a Helči za pomoc, slova útěchy i pořádné popohánění vpřed bez kterého bychom byli… Však víte kde. A taky díky materiálním podporovatelům Blackcombu, jejíchž boty vod salámů držely, jak přibité a taky Royalbayi za kompresky, které umožnily hladký průběh a zamezily většímu tuhnutí! Hawk, next jír again!

celý článek...

www.libereckadrbna.cz 24. 02. 2016
Skyrunningová sezona odstartuje na Ještědu. Takový závod tu ještě nebyl, říkají pořadatelé

Zdroj:liberecká drbna

Něco podobného v Liberci ještě nebylo. Bezmála pětadvacet kilometrů náročným terénem v okolí Ještědu s převýšením 1550 metrů. To je ve zkratce běžecký závod Ještěd SkyRace, který je naplánován na 16. dubna. Na startu by neměla chybět špička českého skyrunningu v čele s Janem Zemaníkem nebo třeba Tomášem Lichým.

celý článek...

www.trailrun.cz 28. 02. 2016
Jedete na JEŠTĚD SkyRace® 2016? Severní vítr bude krutý!

Zdroj: www.trailrun.cz

Tenhle závod na brdku za Libercem vypadá hodně zajímavě. Zeptal jsem se proto šéfa organizačního tým Honzy Dušánka na pár informací. celý článek...

skyrunning.cz 02. 26. 2016
KDO JSOU FAVORITÉ JEŠTĚD SKYRACE®

Zdroj: www.skyrunning.cz
Autor: Sam Straka


Více než dva měsíce před startem závodu byl limit 500 čísel vyprodán. Nyní jsou ve startovce rezervy jen v přidání majitelů VIP voucherů nebo náhradníků za ty, kdo nezaplatili. Tedy moc se toho již ais nezmění. Pojďme se podívat, jak to vypadá s favority tohoto závodu, který z hlediska účasti absolutní české špičky je nabitý snad víc, než jsem já i pořadatel čekali. Začněme mužskými a bez ohledu na předpokládaný výsledek podle abecedy.


Jaroslav Balatka – Jarda sice ještě nic vysloveně SKY neběžel, ale přesto bych ho tipoval jako největšího favorita z týmu „Liberečáků“. Jsem zvědavý na to, koho z čistých skyrunnerů prožene.

Jan Bartas – Specialista spíše na delší tratě, který loni dokázal
Použito s laskavým svolením iancorless.com vybojovat několik krásných výsledků především na zahraničních závodech. Za vrchol by se dalo asi považovat výborné 19. místo na ME v Ultra Sky na ITT. Po hecování a sázce s Honzou Dušánkem na něj bude upřena jistě velká pozornost. Bude mít útratu v baru grátis, nebo bude celý rok dělat zdarma promo závodu na Ještědu ?

Pavel Brýdl – Běžec s dlouholetými zkušenostmi ze skyrunningu, s řadou výborných výsledků doma i venku. V roce 2014 i 2015 byl druhý na MČR v SkyMarathon®. Umí podávat vyrovnané výkony a umí se pohybovat i v těžším terénu.

Tomáš Bystřický – Loni po boji čtvrtý na MČR na Perunu. Ochutnal také účast v týmu na ME 2015 na Zegama-Aizkorri a odběhl i Vertical v Chamonix. V závěru sezony ho limitovalo zranění, ale zdá se, že je zpět a bude zajímavé, v jaké formě. Tomáš Lichý – Bezesporu skyrunning objev roku 2015. Na svémSAM_9925_small prvním skyrunning závodě MČR na Perunu zcela jasně dominoval a s náskokem a v rekordu zvítězil. Na nultém neoficiálním MS Juniorů vybojoval tři stříbrné medaile. V závěru sezony ve finále SWS v Limone skvěle bodoval výbornými výsledky jak ve Vertical Kilometer®, tak i v SkyRace®. Při svém mládí má na to, dostat se minimálně do širší světové špičky.

Tomáš Maceček – Tomáš loni získal výborné třetí místo na MČR na Perunu za Tomášem Lichým a Pavlem Brýdlem. I jeho pobyt ve Slovinsku a možnost trénovat v horách se určitě projeví na jeho výkonu v letošním roce. Tomáš se dostal do repre týmu pro MS ve Španělsku a jeho výkon na Ještědu bude určitě zajímavý i z hlediska odhadu jeho šancí na dobrý výsledek v Barruera.

Jan Mrázek – Honza byl členem repre týmu v roce 2014 a v tomto roce také získal třetí místo na MČR na Perunu. Je schopný zaběhnout výborný výsledek a vzhledem k jeho orienťáckému základu mu určitě nebudou dělat problémy techničtější pasáže na Ještědu. Jsem zvědavý, co zde předvede.

Vít Otevřel – Pokud píši o Tomáši Lichém, jako objevu roku 2015, o Vítkovi bych mohl říci, že je skokanem roku 2015. Jeho ohromné zlepšení a schopnost běhat na vysoké úrovni všechny discipliny skyrunningu je potřeba skutečně ocenit. Z Vítka se stal jasný a pevný člen repre, který je schopný bodovat takřka v každém závodě. Jako jediný z Česka dokázal v roce 2015 v SWS bodovat v disciplinách VK, Sky i Ultra Sky. Myslím, že Vítek je jasným příkladem toho, jaký vliv na výkonnost a výsledky má častější účast na závodech ve vysokých horách a ve velké konkurenci.

Aleš Palko – Aleš také v roce 2015 zkoušel běhat všechny discipliny a i přesto, že možná více inklinoval ke kratším tratím Sky, nejlepšího výsledku dosáhl na ME na ITT, kde byl z našich chlapů druhý nejlepší. Stal se také celkovým vítězem Skyrunner® Czech Series 2015. Pro rok 2016 se sice dobrovolně vzdal účasti v repre týmu a podle jeho slov odešel na zasloužený běžecký důchod, ale moc tomu důchodu v jeho případě nevěřím.

Daniel Rubič – Dan loni po velmi tvrdém boji až na cílovou čáru s Tomášem Bystřickým skončil na MČR pátý. Jeho aktivní účast na loňském Limone překazilo zranění, ale pro letošek má v kalendáři slušnou sbírku závodů v horách v Alpách a Pyrenejích a zdá se, že se do toho opřel. Pokud se potvrdí má idea o významu takových závodů a srovnání pro růst výkonnosti (viz Vítek Otevřel), máme se možná do budoucna u Dana na co těšit.

Jan Zemaník – Honza patří do repre týmu již od jeho počátků v roce 2013 a svou výkonností prokazuje oprávněnost této příslušnosti. Zpočátku inklinoval k delším tratím, ale již od loňského roku z důvodu snahy o zrychlení a tedy následně i větší konkurenceschopnosti i na těch delších distancích, volil spíše závody kategorie Sky. Zde také dosáhl nejlepšího výsledku na ME v Zegama-Aizkorri, kde by lnejlepší z našich chlapů. Na prvním MČR na Perunu v 2014 se stal jasným mistrem a bude velmi zajímavé sledovat především jeho boj s Tomášem Lichým, který zde v roce 2015 překonal Honzův čas.

Také v ženském poli to je natřískané jmény, která jsme již mohli vidět ve výsledcích sky závodů a které mají za sebou slušné nebo často i výborné výsledky.

Hana Holoubková – Hanka dokázala loni vybojovat třetí míst ona MČR na Perunu před Lůcou Luštincovou. Určitě by jí prospělo, vyjet někdy ven a zkusit si i závod s větší obtížností a konkurencí.

Zuzana Kocumová – Bývalá výborná běžkyně na lyžích, která se zdá stále v dobré formě. Určitě lídr týmu „Liberečáků“ v ženách.

Denisa Krejčiříková – Denisa byla s repre na MS v Chamonix, kde slušně odběhla SkyMarathon®. Také u ní následovalo omezení zraněním a dlouhodobé léčení. Podobně jako u jiných by Denise určitě k růstu výkonnosti pomohly závody ve vyšších horách. Pokud bude na Ještěd zdravá, může být dost vysoko. Loni vybojovala druhé místo na MČR v Ultra Sky na L4L za suverénní Míšou Mertovou.

Zuzana Krchová – Zuzka je podle mě jednou z favoritek na bednu. Loni vybojoval druhé místo na MČR na Perunu, zvítězila na Nezmarovi a výron kotníku snad jen kolem 3km před cílem ME na Zegama-Aizkorri ji připravil o výborný výsledek na hranici kolem 15. místa. Také u ní se budu opakovat s tím, že by bylo pozitivní, kdyby mohla absolvovat víc závodů venku.

Andrea Krstevová – Andy je pro mě černým koněm, který může překvapit. Pokud jsem u jiných lamentoval nad jejich nízkou účastí na závodech v horách venku, u Andy vidím tendenci toho zkusit co čas a kapsa dovolí. A to je fakt dobře. Tudy vede cesta.

Kateřina Matrasová – Katka je další mSAM_9721_smallou favoritkou na čelní umístění. To, co provedla se zbytkem ženského pole ale i s chlapy loni na Krkonošském SkyMarathon® bylo úžasné. Její celkové páté místo v celkovém hodnocení považuji za naprosto skvělý výsledek, který ukázal, že Katka na to má. Také ona, podobně jako třeba Honza Mrázek, těží ze svého orienťáckého základu. Umění běžet i v těžkém terénu a těžkých sebězích naplno je to, co pomáhá vyhrávat.

Michaela Mertová – V bloku hlavních favoritek na bednu nemůže chybět Míša Mertová. Loni měla horší začátek sezony, ale následně letěla nahoru a výsledky tomu odpovídaly. Šesté místo na ME na ITT, vítězství v rekordu na MČR v Ultra Sky na L4L a vše skvěle vygradovalo v Limone na finále SWS, kde v závěru mocně stahovala Megan Kimmel (ta měla před závodem zcela ve svých rukou celkové vítězství v serii) a finišovala jen sekundu za ní na výborném sedmém místě. Míša patří k těm pár skyrunnerům, kteří do hor na závody vyráželi ještě před založením Czech Skyrunning Association a kromě jiných úspěchů jí patří také traťový rekord závodu Lodrino-Lavertazzo.

Anna Straková – Představovat Anku je pro ty, kdo i jen okrajem zavadili o běh je asi zbytečné. Dlouhodobě nejúspěšnější mezi českými běžkyněmi i běžci v horách, velmi dobře známá i na světové úrovni. Třikrát mistryně světa a dvojnásobná mistryně Evropy v běhu do vrchu, pětinásobná vítězka závodu Climbathon a držitelka rekordu tratě, čtyřnásobná vítězka závodu Sierre-Zinal a držitelka rekordu tratě z roku 2008. Při všech svých čtyřech vítězstvích se dostala pod tři hodiny, což ve více než 40 leté historii dokázalo jen pět žen a ty ostatní pouze jednou. Z poslední doby lze zmínit vítězství na MČR 2014 v Ultra Sky, na MČR 2015 v Sky, třetí místo na ME v Ultra Sky na ITT. Na všech závodech SWS, kterých se zúčastnila doběhla na bodovaných místech a získala 13. místo v celkovém hodnocení SWS Sky 2015 a 10. místo v celkovém hodnocení SWS Ultra Sky 2015. Její schopnost i se zraněním nebo bolestí podat maximální výkon a vybojovat výsledek je obdivuhodná. Rozhodně však není obecně možné ji doporučit.

Veronika Tuhovčáková – Veronika získala loni třetí místo na MČR v Ultra Sky na L4L a podle toho, jak ji sleduji se přes zimu tvrdě opřela do tréninku. Jsem moc zvědavý, v jaké formě se ukáže na Ještědu.

Zuzana Urbancová – Zuzka je podobně jako Honza Bartas spíše specialistkou na delší tratě. To nakonec ukázala nejen svým bodovaným umístěním v Tromso ale především v prosinci svým suverénním vítězstvím na P100. Přesto však může i na této krátké, ale těžké trati překvapit. Ne nadarmo ji trénuje Honza Havlíček, opora a spolehlivý člen repre již od počátku našeho členství v ISF.

Lada Zrzavecká – Lada je členkou repre také pro Ultra Sky. Ve finále SWS na Ultra Pirineu doběhla výborně v bodované patnáctce a i por letošní rok má v plánu několik závodů SWS a ve vyšších horách. Uvidíme, jestli Ještěd nebude pro ladu přeci jen moc krátký.

Nesmíme zapomenout také na fakt, že Ještěd SkyRace je i prvním závodem nově vyhlášené ATEX Skyrunner® Czech Series JUNIOR a U23 (pravděpodobně vůbec první oficiální serie pro mladé kategorie na světě). I tady se budou odehrávat zajímavé boje a to také proto, že tyto jarní závody rozhodnou o tom, kdo všechno bude moci jet na první oficiální World Youth Skyrunning Championships do Itálie. Kategorii Junior (16-19 let) je přihlášeno 14 závodníků a závodnic, v kategorii U23 pak 32. Koho tedy zde můžeme vidět.

Martin Bořil – Zatím běžec s otazníkem. Lyžař, který může ukázat, že má i na skyrunning.

Jan Holoubek – 22. loni na Perunu a účastník nultého MS v 2015

Adam Chloupek – Adam zaběhl výborně loni v Krkonoších a je velkým adeptem na bednu i na Ještědu.

Jiří Křeček – Nová tvář v skyrunningu mladých, kluk, který posbíral úspěchy v bězích do vrchu a uvidíme, jak mu to půjde i z kopce a na výrazně techničtějších tratích, než jaké jsou zvykem v bězích do vrchu.

Tomáš Křivohlávek – Tomáš byl rovněž ve výběru na nulté MS a určitě se bude chtít dostat do nominace i letos.

Ondřej Kukla – Ondra se loni umístil na pěkném 15. místě na MČR na Perunu a slušně zaběhl například i na SkyRace v Limone. I on by měl být v popředí výsledků své kategorie.

Ondřej Nezval – Ondra loni Perun nedokončil. Že má potenciál a možná víc zatím na kratší distance zde však ukázal, když na mezičase v Řece byl jen 30 sekund za Ankou.

David Novák – David je v Česku nejlepším juniorem v skialpinismu a svou vytrvalost a kondici přenáší i do skyrunningu. Loni v Itálii bral tři bronzové medaile a i letos by měl patřit k nadějím našeho týmu mladých.

Tomáš Štverák – Tomáš si jde za tím, co ho baví, tedy Ultra a je otázkou, zda to je dobře nebo špatně. Určitě by mu kratší tratě pomohly s rychlostí, otázkou je, jestli mu to stojí za to. Každopádně Tomáš se v horách umí pohybovat dost rychle na to, aby i při své ultra specializaci prohnal ve své kategorii řadu jiných.

Matěj Urbaczka – Matěj má za sebou také zkušenost z loňska z Itálie. V Česku zatím velký výsledek neudělal. Podmínky pro trénink má, chuť se dostat do týmu pro letošní Itálii také, takže jsem zvědavý, jak se mu přes zimu podařilo naběhat.

Markéta Lubinová – Po zveřejnění informací k MS mladých v Itálii a možnosti se dostat do týmu, Markéta projevila mimořádný zájem a je ve startovce nejen na Ještědu, ale i na Perunu. S repre má již zkušensot z lyží, kde je členkou juniorské reprezentace. Pokud zvládne běh v těžším terénu a nebude se z lyží bát seběhů, může nám snad z ní vyrůst nová ženská naděje.

Lucie Luštincová – Lůca patří k české skialpové špičce, leze a dobře běhá. Má všechny předpoklady být dobrá i v skyrunningu. Snad se jí letos povede vyjet na víc závodů ven. Snad bude mít šanci získat další zkušenosti. Loni byla v Itálii třetí z těch, kdo získali medaile a stejně jako David Novák přivezla tři bronzy. I letos s ní pro Itálii počítám. Zkusíte si v komentářích tipnout pořadí na bedně v mužích, ženách i kategoriích mladých ? Pro úplnost zde je link na startovku. Chybí mi ve výčtu jmen výše někdo, koho byste tipovali do popředí výsledků?

ROZHOVOR: Některé pasáže SkyRace na Ještědu překvapí i místní

Michaela Kalátová

Na 16. dubna se chystá premiéra běžeckého závodu série SkyRace na Ještědu. Na trati dlouhé 24,5 kilometru s pozitivním převýšením 1 550 metrů by se měla představit celá řada elitních běžců. Momentálně se vedou vášnivé debaty o tom, v jakém čase je reálné trasu vedoucí po Ještědském hřebeni zdolat. Ředitel závodu Jan Dušánek odhaluje více.

Jak vznikla myšlenka uspořádat novou skyrunningovou akci právě na Ještědu?

„Těch impulzů bylo hned několik. Sam Straka jako zástupce České skyrunningové asociace mě loni na jaře oslovil s dotazem, jestli bych neměl chuť udělat běžecký závod série SkyRace na Ještědu. U nás na severu se nic podobného dosud nekonalo, a to je škoda. Já sám jsem stejný nápad nosil v hlavě už několik let a tohle byla poslední pomyslná kapka.“

Kdo je autorem trasy a jak vznikal její profil?

„Trasu jsem tvořil já s pomocí běžeckých parťáků, se kterými pobíháme po Ještědském hřebenu. Snažili jsme se vybrat ty nejlepší traily a místa tak, aby si závodníci užili to nejlepší, co může Ještědský hřeben nabídnout. Věřím, že co do atraktivity, tak náročnosti jde o velmi zajímavou trať a dokonce ani Liberečáci některé pasáže nebudou znát.“

Kde se podle tebe bude závod rozhodovat?

„Určitě v těch nejprudších výstupech a sebězích. Je jich tam hned několik, ale vyberu namátkou poslední výstup po kamenech přímo k vysílači a následný prudký seběh od horní stanice Skalka až do cíle. Tam se myslím, po předchozí únavě, opravdu oddělí zrno od plevele.“ (smích)

Na jaká známá jména se můžeme těšit ve startovní listině?

„Startovní listina bude plná toho nejlepšího, co může český skyrunning nabídnout. Nerad bych na někoho zapomněl, ale za muže přijali pozvání třeba Honza Zemaník, Tomáš Lichý, Pavel Brýdl, Tomáš Bystřický, Honza Bartas nebo Pavel Štryncl. Také ženská startovka je plná zvučných jmen. Chybět by neměla Anka Straková, Míša Mertová, Kačka Matrasová nebo Zuzka Krchová. Snad jim všem bude přát zdraví a na startu se opravdu sejdou.“

Jaký je v hlavách organizátorů předpokládaný čas vítěze?

„Jelikož je to první ročník, tak se o tom zatím vedou vášnivé diskuze. Já sám jsem tipoval čas vítěze někde na hraně 2:30, ale bude to asi rychlejší. Necháme se překvapit, ale pokud si to mezi sebou chlapci opravdu tvrdě rozdají, tak není nereálný čas někde kolem 2:10 až 2:15.“

Co říkáš na to, že Jan Bartas suverénně prohlásil, že celou trať zdolá za 2:30?

„S Honzou se už nějakou dobu známe, a tak jsem od něho nějaký podobný hec čekal. A to je dobře, protože jen pořádným namotivováním ze sebe člověk dostane to nejlepší. Z části i na konto našeho vzájemného špičkování vznikla "soutěž“ SKY ULTIMATE CHALLENGE, kde proti sobě budou bojovat jednotlivé kraje (Liberec vs Praha vs Beskydy) a ukáže se, kdo bude moci alepoň po dobu jednoho roku držet pomyslnou nadvládu nad českým skyrunningovým nebem.".
.
Vyhraje tedy Honza vaši sázku?

„Při vší úctě k jeho běžeckým schopnostem a s přihlédnutím k jeho specializaci na ultra tratě, si myslím, že to pod 2:30 nebude. Ostatně jsem proti němu vsadil celou jeho pozávodní útratu na baru. A jak znám Honzu, tak nebude malá. (smích) Ale určitě mu budu přát, ať ze sebe dostane maximum a zkusí to.“

Jaké máte se závodem plány do budoucna?

„Plány máme smělé. Určitě není tato akce dělaná jako jednorázovka a rádi bychom se pro další roky pravidelně usadili v termínovce Skyrunningové série. A že to myslíme s organizováním závodů u nás pod Ještědem vážně, potvrzuje i fakt, že paralelně s JEŠTĚD SkyRace®2016 vzniká další závod s názvem JEŠTĚD SkySpeed 2016, který chceme veřejnosti představit 1. března.“