Chcete být blíž přírodě? Běhat v místech, kde nikoho nepotkáte, dýchat čerstvý vzduch a přiblížit se hranici svých možností? Tak právě pro vás je SkyRunning.

Stejně jako loni i letos se stal otevírákem letošní české skyrunningové sezony závod Ještěd SkyRace. Pro letos navíc okořeněn bojem o mistovské tituly v disciplíne SkyRace^®. A to nejen bez rozdílu kategorií, ale i pro mladé kategorie Junior a U23.

Flat is boring. Je jedno ze základních hesel SkyRunningu. A věřte tomu nebo ne, ale občas je mnohem větší dřina seběh než vyškrábat se na kopec. Obzvlášť, když na Ještědu byl místy ještě sníh. O zábavu bylo postaráno...

Nenechte se ale zmást. Ještěd nabízí i opravdu drsné výšlapy. Konkrétně ten po kamenech dal všem dost zabrat. Tohle místo si vybral pro sledování svých oveček i otec českého skyrunninku Sam Straka.

Autor: Nikola Havlik | 03. 05. 2017

Pokračování reportáže na www.maptia.com/nikolahavlik

Ještěd SkyRace. Krátký a výstižný název pro závod, jehož letošní v pořadí již druhý ročník byl vyhlášen jako Mistrovství ČR ve SkyRace. Lokalita a povýšení závodu na mistrovství byly těmi důvody, které mě přesvědčily k registraci do této výzvy. Pokud si dobře pamatuji, tak na Ještědu jsem v životě nebyl a zaběhnout si s českou skyrunnerskou špičkou je bezpochyby lákavé.

Den před závodem jsem si poprvé vyšel na Ještěd (1012 m). Oproti předpovědi bylo krásně slunečno a ani sebemenší náznak deště. Procházka na Ještěd mi nepřišla nikterak náročná. Na řadu tedy přišlo pár fotek, prohlídka vnitřních prostor vysílače (bohužel jen přízemí...), malého Marťana s pinďourem a hurá zase dolů. Start sobotního závodu je v 11 hodin. Ze známých osobností si všímám Honzy Zemaníka a bosoběžce Tomáše Zahálky ve svém klasickém kiltu. Řazení na start, odpočítávání a jde se do toho!

Autor: David | 23. 04. 2017

Pokračování reportáže na www.krajanda.cz

První větší závod sezony za mnou. Na velikonoční sobotu jsem se postavil na start mého prvního skyrunningového závodu. Ještěd Sky Race s parametry 24,5km/+1600m. Závod byl pořádaný jako MČR ve Skyrace, sešla se tu tak česká horoběžecká elita i jelita (čti juniorská elita). Výsledné pořadí stejné jako startovní číslo bylo mým tajným cílem, ale reálně bych byl spokojený s umístěním do 50. fleku.

Trasu závodu jsem dopředu radši moc nestudoval, stačil letmý pohled na výškový profil a bylo jasné, že to nebude zadarmo. Hned po startu se vydáváme do kopce, napřed jen zvolna ale už za chvíli se před námi tyčí černá sjezdovka. Koukám dopředu, nikdo neběží, nemá to smysl. Všichni zapření o stehna a šlapou. Naštěstí nemám tepák, protože tohle bylo asi trochu mimo hodnoty ve kterých bych se měl pohybovat. Dnes to ještě bude bolet. Na vrcholu sjezdovky ze mě leje pot jak v sauně funím jak parní lokomotiva a nohy jsou na nečekaně rovné zemi trochu nejisté. Dožaduju se lehátka, ale povzbuzující Zdenda Kříž mě pošle vyklepat nohy během z kopce. Chvilku si vychutnám běh po relativní rovince než se trasa stočí vedlejší sjezdovkou zase dolů.

Pokračování článku zde:www.jiri.hellesi.cz

Author: jiri hellesi | 25. 04. 2017

Známý propagátor bosého běhání Tomáš Zahálka vymetá svou suknicí snad všechny běžecké závody, co se během roku naskytnou. Někdy to může přinést i zajímavé paralely a srovnání. Ještěd SkyRace si totiž dopřál jak v zimě, tak na jaře. Jak se mu běželo ve sněhu i bahně? Co je pro něj lepší? To už nám prozradí sám.

Sbíhám z Ještědu, sníh, jak letím, odletuje. Dole jeden závodník sebevědomě prohodí: "Do tří hodin zbývá čtyřicet minut a už jen pět kilometrů, to v pohodě dám". Říkám mu, koukni nahoru, ještě máme před sebou jednou Ještěd, tak snadné to nebude. Brodím se sněhem, jako v podstatě celý závod, prudce stoupám pod lanovkou k vysílači mezi obrovskými kameny. Aby to zas nebylo takové drama, výjimečně mám na sobě to s tkaničkami ‒ hádáte správně, boty. Jaké by to asi tady bylo na jaře a naboso? Seběh pod lanovkou, už mě bolí všechno a cíl dosažen za 3:24:51. Jo těch pět kiláků trvalo nakonec hodinu. Prostě Ještěd Winter SkyRace. 21,5 kilometru a 1300 metrů převýšení.

Pokračování článku zde: www.sport.cz/behani

Author: sport.cz | 25. 04. 2017 | Praha

Znáte to. Před vámi je nějaké velká věc, nějaká událost. A lidé kolem od vás něco čekají. Třeba něco velikého. Vy jste nervózní, snažíte se a modlíte se. Hodně se modlíte… Jak obrovská následuje radost a euforie, když to zvládnete, vám asi také nemusím popisovat.

Když byl ohlášen letošní termín Ještěd Sky Race (24,5 km a 1600+ převýšení) a pak i informace, že se bude jednat zároveň o mistrovství České republiky ve Sky Race, málem jsem padla do mdlob! 15. dubna je prostě brzo! První závod nové sezony! První závod po podzimním nešťastném zranění… Takže od Vánoc byl nastolen tvrdý režim. Musela jsem opatrně začít znovu běhat a pak makat, makat, makat. Navíc jsem se s „trailovým bohem“ Honzou z Trailrunu vsadila, že ho porazím. Hloupý nápad, obří motivace (trénuje ho totiž sám veliký Robert Krupička). Kdo to projede, sní vrchařskou čepici. Pěkná patálie.

Do Liberce jsme docestovali už v pátek, z Brna je to docela výlet. Čistě náhodou jsme se šli podívat na liberecké pěkné náměstí a přimotali jsme se do hokejové vřavy. Play off Kometa Brno versus Bílí Tygři Liberec. Takže hlavně nenápadně, nedat na nepřátelském území najevo příslušnost k brněnskému týmu :-D.

Pak se pořádně najíst, vyspat (jako by to samou nervozitou šlo, že jo) a v 11 hodin stát na startovní lajně, naposledy se pomodlit za závod bez úrazu. Protože nakonec na ničem jiném stejně nezáleží. V pořádku se dostat do cíle a užít si to. Oproti loňsku bylo příjemné počasí, místy sluníčko, takže ideálka pro KT ¾ kalhoty Myrbla Tights.

Pokračování článku zde: www.karitraa.norskamoda.cz

Author: karitraa | 24. 04. 2017

Ještěd SkyRace. Krátký a výstižný název pro závod, jehož letošní v pořadí již druhý ročník byl vyhlášen jako Mistrovství ČR ve SkyRace. Lokalita a povýšení závodu na mistrovství byly těmi důvody, které mě přesvědčily k registraci do této výzvy. Pokud si dobře pamatuji, tak na Ještědu jsem v životě nebyl a zaběhnout si s českou skyrunnerskou špičkou je bezpochyby lákavé.

Den před závodem jsem si poprvé vyšel na Ještěd (1012 m). Oproti předpovědi bylo krásně slunečno a ani sebemenší náznak deště. Procházka na Ještěd mi nepřišla nikterak náročná. Na řadu tedy přišlo pár fotek, prohlídka vnitřních prostor vysílače (bohužel jen přízemí...), malého Marťana s pinďourem a hurá zase dolů. Start sobotního závodu je v 11 hodin. Ze známých osobností si všímám Honzy Zemaníka a bosoběžce Tomáše Zahálky ve svém klasickém kiltu. Řazení na start, odpočítávání a jde se do toho!

Autor: Petra Mucková | 23. 04. 2017

Pokračování reportáže na www.krajanda.cz

První ročník závodu Ještěd SkyRace mi zůstane vrytý do paměti hodně dlouho. Byl to jeden těch závodních dnů, kdy prostě všechno klapne, hvězdy jsou Vám nakloněny a využijete svůj potenciál na maximum. Umístit se jako 4.žena za Ankou Strakovou, Zuzanou Kocumovou a Kateřinou Matrasovou, to je výsledek z říše snů. A bylo mi jasné, že tento rok podobný výkon neobhájím.

Loni jsem se vzpamatovávala od zranění a následně jsem „hladověla“ po běhání a využívala každou příležitost, abych si mohla jít zatrénovat. Naopak tento rok jsem měla před běháním po rovině respekt, protože jsem se bála o achilovky, které jsem na konci roku 2016 přetížila. Většinu volného času jsem tedy věnovala do silniční cyklistiky. Však cyklisti běhají na ultra výborně! …ehm, teda cyklisti jsou borci na výstupy do kopce, tam zužitkují namakaná stehna. Ale běhání po rovině je zcela jiná disciplína.

První ročník závodu Ještěd SkyRace mi zůstane vrytý do paměti hodně dlouho. Byl to jeden těch závodních dnů, kdy prostě všechno klapne, hvězdy jsou Vám nakloněny a využijete svůj potenciál na maximum. Umístit se jako 4.žena za Ankou Strakovou, Zuzanou Kocumovou a Kateřinou Matrasovou, to je výsledek z říše snů. A bylo mi jasné, že tento rok podobný výkon neobhájím. Loni jsem se vzpamatovávala od zranění a následně jsem „hladověla“ po běhání a využívala každou příležitost, abych si mohla jít zatrénovat. Naopak tento rok jsem měla před běháním po rovině respekt, protože jsem se bála o achilovky, které jsem na konci roku 2016 přetížila. Většinu volného času jsem tedy věnovala do silniční cyklistiky. Však cyklisti běhají na ultra výborně! …ehm, teda cyklisti jsou borci na výstupy do kopce, tam zužitkují namakaná stehna. Ale běhání po rovině je zcela jiná disciplína.

Autor: Petra Mucková | 23. 04. 2017

Pokračování reportáže na www.petramuckova.com

Na mistrovství české republiky ve skyrace jsem se nejen těšila, ale taky jsem se právě na něj nejvíc připravovala. Ještěd Skyrace sliboval opět skvělou zábavu v podobě necelých 25km kolem Ještědu, s několika velmi zábavnými úseky v podobě černé lanovky, bahnitých seběhů a dvou výstupech v kamenitých průsmycích na Ještěd. Celkové převýšení čítalo 1600m, což už si zadá s leckterými závody v zahraničí. Po předchozím roce, kdy byl Ještěd mým vůbec prvním závodem v horách ale neměla jsem natrénováno tak, jak bych chtěla kvůli kotníku v sádře, jsem letos věřila, že to bude o dost lepší. I proto, že léto jsem strávila na kole a v horách a půlroku jsem každý víkend podnikala výstupy/výběhy ve švýcarských alpách. Ikdyž se tak teoreticky věnuju běhům v horách pouze rok, připadalo mi, že krom lepší kondičky mám i výrazně víc zkušeností a mnohonásobně lepší techniku.

Vzrušující a natěšená atmosféra na startu mě i přes trvající celkovou únavu nakonec také nakazila a začínala jsem se na ty kopce těšit. Občasné sluníčko tomu ještě přidalo. Všudypřítomní protahující se a probíhající běžci a mezi nimi i reprezentace, to by muselo namotivovat snad každého.

Autor: Jitka Richterová | 19. 04. 2017

Pokračování reportáže na www.jitkarichterova.tumblr.com

Dva týdny po maratonu v Bratislavě se mi na Ještěd popravdě moc nechtělo. V horách jsem letos nenaběhal moc kilometrů a loni to tady nedopadlo moc podle představ. Nejdřív jsem nechtěl jet vůbec, pak jsem to přehodnotil a chtěl si udělat tréninkový víkend mimo Beskydy. Pár dní před závodem jsem si však uvědomil, že závod je nejlepší trénink a že Ještěd SkyRace poběžím – tréninkově, bez ambic.

Počasí dobré, podmínky skvělé, profil trati vyhovující – zařadil jsem se na startu tak do páté řady a těšil se na parádní proběhnutí! A ejhle první kilometry na pohodu sedly, v úvodní sjezdovce jsem dotáhl první desítku, v následném seběhu skoro samotné čelo závodu. Pak jsem běžel dlouhou dobu s Tomem Macečkem a udržoval tempo tak akorát a dokonce to přitom stačilo na to, abychom se dotáhli na druhého Licháče. V druhé polovině už jsem si věřil trochu více a přidal do běžeckého a hlavně chodeckého úsilí! Vyplatilo se, v seběhu z Ještědu jsem se dotáhl na Toma Lichého a následující poslední výstup jsme už šli/běželi společně.

Autor: Jan Zemaník | 18. 04. 2017

Pokračování reportáže na www.podlysaci.cz

Předpovědi počasí pro první letošní skyrunning závod, který byl nejen součástí Bohemia Industry Skyrunner^® Czech Series a ATEX Skyrunner^® Czech Series, ale i Mistrovstvím Česka v SkyRace^® Juniorů, U23 i bez rozdílu kategorií, nebyly moc optimistické. Vše vypadalo na opakování loňska z deštěm a mlhou. Ale co by to bylo za pořadatele, aby se nedokázal zlepšovat rok od roku prakticky ve všem ?

Honza Dušánek a jeho tým připravili pro všechny krásnou závodní sobotu. Sice se mu to počasí trochu vymklo z rukou těsně před vyhlášením výsledků, ale tak si zase nechal něco pro zlepšení i na příště.

V 11:00 se na těžkou a mírně oproti loňsku změněnou trať závodu vydalo z centrálního parkoviště pod Ještědem bezmála pětset závodníků a závodnic.

A vystartovalo se zostra. Jak je jeho zvykem, napálil to po startu hned náš nejlepší junior David Novák. Do první změny na trati a první „chuťovky“ pro závodníky, výběhu do černé sjezdovky už šli všichni favorité na čele s minimálními odstupy. Byli zde Ondra Fejfar, Tomáš Lichý, Honza Zemaník, Tom Buryška, Dan Rubič, David Novák, Honza Mrázek.

Zatímco o prvním místě bylo již prakticky rozhodnuto, o druhé se strhl boj. Honza Zemaník se dotáhl na Tomáše a v druhém výstupu na Ještěd již jde před něj. Je to zajímavý souboj. Tomáš Lichý po úspěšné zimní akialpové sezoně, ale asi ještě ne dost rozběhaný proti rozběhanému Honzovi Zemaníkovi s maratonem v nohách před dvěma týdny. Kdo bude druhý. Nakonec především seběh rozhodl a Honza Zemaník si doběhl pro zasloužené druhé místo a Tomáš Lichý skončil na třetím místě, když se zároveň stal mistem ČR v kategorii U23.

Autor Sam | Champs, JUNIOR a U23, MČR, Skyrunner Series, Skyrunner^® CZE Series

Pokračování reportáže na skyrunnerseries.cz

Běh v horách. Navíc v rámci mistrovstí republiky ve skyrunningu, co víc si člověk může přát. 24km s převýšením přes 1600m musí lákat snad každého. Navíc s limitem závodu 6 hodin, je závod bez problému přístupný i většině hobíků.

Budík naplánován na 6:15. Klasicky se budím už dřív, zabaleno mám už z minulého večera, tak aspoň nemusím spěchat se snídaní.

Po 7 odjíždíme z Pardubic. Až do Jičína cesta utíká podle plánů – v Jičíně odbočím o jeden sjezd dřív (stejně jako v prosinci, když jsem jel na zimní verzi Ještědu) a koukám, že tam zastavujou policajti. No co, nadýchat nemám co, tak se jich aspoň zeptám na cestu…“Dobrý den, silniční kontrola. …Vše v pořádku a teď nám ještě dýchněte“ ..No aspoň sem se rozdejchal na ty kopce co mě čekají :D Každopádně jakožto člověku s geniálním orientačním smyslem se mě pak podařilo minout ještě jednu odbočku a místo na Turnov si to mířím na Mladou Boleslav. No co,cca 15 km zajížďka ještě nikoho nezabila a aspoň jsme se podívali do nových míst J

Po deváté už dorážíme na parkoviště pod Ještědem. Klasika – vyzvednutí startovního čísla, pokec se známýma lidma, přestroje, rozběhání, no však to znáte. Jediné co řeším, jestli vzít hole nebo ne. Nakonec se rozhoduji, že to dám bez nich a nakonec to nebyl úplně špatný nápad. Na kamenitém výstupu na Ještěd bych je stejně moc použít nemohl.

Start v 11 a za zvuků AC/DC jdeme na to. Rozbíhám to hodně pomalu, na začátku se rozhodně chleba lámat nebude a už jsme pod Slalomákem – černá sjezdovka vedle skokanských můstků, vypadá dost děsivě. Než se pod ní dostanu, tak elita jí má už skoro za sebou J Místama jsou na sjezdovkách ještě zbytky sněhové nadílky, která stoupání trochu stěžuje, ale v těchto partiích mě skvěle drží boty Salming T2 trail a nedochází snad ani k jednomu podsmýknutí. Nahoře otočku a skoro hned v zápětí sbíháme vedlejší sjezdovku dolů. Zde přichází moje největší krize závodů. Výběhy OK, ale seběhy mě prostě dobře nedělají. No co může přijít po seběhu – další kopec nahoru a pak zase dolů. Tím by se dal vlastně popsat celej závod :D

Pokračování reportáže na www.pida11-runner.blogspot.in

Honza Dušánek Ještěd Skyrace organizuje teprve druhým rokem. Organizací a zápalem pro věc se již z prvního ročníku stal jasně doporučený závod pro všechny vyznavače skyrunningu u nás. Zeptali jsme se ho, jaké jsou novinky pro letošní rok.
Letos se Ještěd SkyRace pyšní přídavkem Mistrovství ČR ve SkyRace, a tak není pochyb, že i letos se chystá ostrý start do nové sezóny. Na co se můžou závodníci těšit? Zeptali jsme se hlavního organizátora, Honzy Dušánka.

Ještěd SkyRace je MČR ve SkyRace a tak lze očekávat velké pole favoritů, kdo v rámci eliťáků je již potvrzený?
Ano, bude to otvírák skyrunningové sezóny a MČR ve SkyRace. Přijede vlastně komplet česká špička:
MUŽI: Tomáš Lichý, Pavel Brýdl, Jan Zemaník, Jan Havlíček, Tomáš Bystřický, Tomáš Buryška, Milan Janata, Tomáš Maceček, Zdeněk Kříž, Pavel Štryncl, Jakub Řídel, Jaroslav Štěpán a další
ŽENY: Zuzana Kocumová, Zuzana Krchová, Lada Štalzerová a další… na potvrzení dalších jmen ještě čekáme.

Bude trasa závodu nějak pozměněna, například v rámci křížení trasy, které minulý rok dělalo problémy a na obecně jaké novinky se mohou běžci těšit?
Ano, trasa bude drobně pozměněna. Přidáme trochu na obtížnosti a atraktivnosti a vynecháme ono zmiňované problematické křížení na Ještědu. Novinky na trati budou vlastně tři:
- Jelikož si někdo „stěžoval“ na moc lehký začátek, tak se hned po startu zahřejeme a půjdeme od skokanských můstků pěkně černou sjezdovkou nahoruJA pak na závodníky čeká stejně pěkný seběh dolů, kde se napojí na loňskou trať.
- Moc se nám osvědčila pasáž z WINTER SkyRace^® 2016, kdy závodníci „vylézali“ poprvé na Ještěd po velkých kamenech od chaty Ještědka. Bylo to, dle ohlasů, možná nejhežčí místo na trati a tak ho zopakujeme!
- Zachováme dvojitý „výšlap“ na Ještěd, ale zrušíme problematické křížení na vrcholku tím, že závodníci vylezou na Ještěd pokaždé z jiné strany. Osvedčilo se nám to na WINTER SkyRace^® 2016, kde nebyl žádný problém.

Chystáte v rámci závodu také bonusové vrchařské prémie?
Bonusové vrcholové prémie budou, ale spíše motivační pro každého závodníka, než tvrdě závodní. Chystáme zase nějakou kulišárnu na Ještědu, nebojte.
Tomáš Maceček - druhý na loňském Ještědu SkyRace - foto Lukáš Budínský

Organizačně se plánují změny, či vše bude podobné minulému roku?
Jelikož se nám vloni závod a vše okolo líbil, tak zachováme to vše dobré, co se povedlo a zbytek bychom chtěli doladit k ještě větší spokojenosti závodníků i doprovodu.
Možná drobnou změnou bude dřívější vyhlášení výsledků a hraní kapel, jelikož bychom rádi, aby to v areálu pořád žilo a zmenšili se prodlevy v programu. Jen zopakuji, že se všichni budou moct těšit na velkokapacitní stan s posezením, kvalitním jídlem nejen pro masožrouty, music stage s kapelami a DJ’s, dětské závody a aktivity v areálu, řadu partnerských stánků se sportovním i nesportovním vybavením, Tygří maskoty a další drobnosti, tak aby se u nás pobavila celá rodina!

Na co se krom samotného závodu mohou běžci a diváci těšit?
Myslím, že jsem to shrnul v předchozí otázce. Bude to prostě kompletní sportovně/kulturní den u nás pod Ještědem! Takže neváhejte dorazit a pořádně si zasportovat nebo fandit!

Díky, Honzo, za rozhovor a těšíme se na Ještěd!

Mlha, déšť, sníh, kameny, prudké tempo a ještě prudší kopce. To byly podmínky, které letos běžcům připravil závod Ještěd Skyrace. My jsme sledovali, co měli jeho účastníci na nohou. V jakých botách se běžel historicky první český Skyrace na Ještědu?

Závod na Ještědu, který otevíral jarní sezónu, byl velkou neznámou. Hlavní pořadatel Honza Dušánek sice už od zimy pořádal výběhy po trase, ale i tak se většina běžců dozvěděla, co přesně je čeká, až v průběhu závodu.

Velmi dlouho jsem se chystala na návštěvu Liberce za svou rodinou, ale vždy byl nějaký důvod, proč jsem se na tu dalekou cestu nevydala. Díky hlavnímu organizátorovi závodu Honzovi však přišlo další lákadlo a tak jsem spojila příjemné s příjemným a v autě ve složení rodina, běžec, fotograf a fanoušek jsme vyrazili do Severních Čech.

Rodina mě celý pátek večer uklidňuje, že možná v sobotu pršet nebude. Mě ovšem pochmurné počasí nijak nerozhodí, koneckonců mám nové zásoby povedených hadříků od MONTANE, to se to poběží! V sobotu předpověď vychází na 100% a těsně před startem se začíná zatahovat a lehce poprchávat. V 11hod to vypuká. Banda téměř 500 běžců a turistů vyráží na 24,5km dlouhou naučnou stezku přes Ještěd. A začínáme hned stoupáním – tak to mám ráda. Zezačátku mi trvá, než se trochu ustálí dech a než si zvyknu na zátěž. My dálkoplazi se adaptujeme na vytrvalý pohyb trochu déle. Nejsem ale jediná – v prvním stoupání intenzivně vnímám, jak naokolo všichni funí, dýchají a lapají po dechu. Doslova jako stádo splašené zvěře.

Ačkoliv podle profilu trasa vypadala hrozivě vertikálně, ve skutečnosti se mnoho úseků natáhlo do běžeckých pasáží. Jak mě upozornila Zuzka – na téhle trase si nemáš kdy odpočinout, stále se musí makat. Ty běžecké pasáže jsou ale pro mě nejnáročnější a předbíhají mě ti, které jsem „dala“ v prudkém stoupání, popř. techničtějším seběhu. Po prvních kilometrech jsem trochu nesvá, nejsem zvyklá na tak ostré starty. Chvilku dokonce přemýšlím, jestli si neubliknu. Tyhle nežádoucí stavy ale naštěstí brzy přejdou a já se cítím čím dál lépe. Uklidňuji se vědomím, že mi o nic nejde – mohu jen mile překvapit.

První pořádné závodní otvíráky sezony na mě čekaly v půlce dubna. A nemohly to být odlišnější závody. 7 Kuřimských kopečků (25,1km/900m+) je malý lokální závod, kam se sjelo 70 nadšenců, zatímco Ještěd Skyrace (24,5/1540m+) byla show, o které se mezi horskými běžci mluvilo několik měsíců… Oba závody byly u mě trochu zastíněny dubnovým nástupem do nové práce a možná i to nakonec pomohlo. Neměl jsem čas studovat tratě, převýšení a startovku. Místo toho jsem se prostě jen těšil na hory, kopce a známé tváře.

Do Kuřimi jsem se týden před Ještědem vydal hlavně s cílem ověřit si formu a odběhnout něco delšího a kopcovatého v tempu. Přece jen z hlediska statistik jsem tušil, že by to letos mohlo být dobré (za první tři měsíce roku téměř 1000km běh a 600km lyže). Na druhou stranu jsem věděl, že z hlediska rychlosti/kvality jsem toho jako vždy moc neodtrénoval a nekonečné laufy v pětkovém tempu mě při trojkové palbě z Ještědu asi nespasí…

25 km a 900 výškových metrů aneb bahnitá krása kolem Kuřimi
Z Kuřimi jsem si nakonec odvezl přesně to, v co jsem doufal. Krásný zážitek umocněný nadšením pořadatelů (50 Kč startovné, občerstvení, skvělé značení i v terénu), sebedůvěru a motivaci na přicházející Ještěd. 25 km vesměs v terénu, bahnu a kopcích kolem Kuřimi uteklo hrozně rychle. Prvních několik km jsem běžel ve skupince s pozdějším vítězem Alešem Palkem a tempo bylo kolem 4/km. Zbytek závodu až do těžkého stoupaní na Babí lom jsem běžel na 3./4. místě ve dvojici s Lukášem Koudelkou, kecali jsme, kopce dávali celkem svižně. Naopak v sebězích se šetřili a chodili krokem na jistotu, protože nás oba čekaly důležitější závody. Fajn zážitek běžet ve dvojici, ve stoupaní na Babí lom se ve mě přece jenom probudila troška soutěživé povahy a Lukášovi jsem utekl. Vrcholové skalky byly parádní. Terénní seběh z Babího lomu opět pomalu na jistotu, až tak pomalu, že mě Lukáš skoro doběhl. Ale poslední 3 km z Podlesí do Kuřimi jsem překvapivě v pohodě doklepal kolem 3:45/km. Nakonec v cíli zjišťuji, že první Aleš byl jen asi 3 minutky přede mnou… Třetí místo ale beru. Super den, příští rok jsem zpět! Pořadatelé si zaslouží obdiv, v dnešní době boomu drahých běžeckých závodů-masovek je takové nadšení a láska ke sportu bez vidiny vydělání na mega startovných radost zažít.

Nakonec tedy 25,1 km / 900m+ za 1:57 / 3. místě z cca 70 startujících.
Ještěd Skyrace: dvakrát na vrchol a palba od startu do konce

O Ještěd Skyrace toho bylo napsáno už hodně, tak jen ve stručnosti. Krásný závod v perunském počasí, luxusní horská trať, která měla snad všechno – prudká stoupání, rychlé přeběhy, technické seběhy, sníh, bláto, šutry, kořeny. Krása. Na tenhle horský otvírák sezóny se do Jizerek sjelo 530 nadšenců včetně téměř kompletní české špičky. Dle organizátora Honzy Dušánka původně odhadovaný čas vítěze 2:30 byl po diskuzích zredukován na 2:15. A o tom, jaká to byla na Ještědu letos palba, a jaká se sešla konkurence, vypovídá už jen to, že se nás nakonec pod 2:15 vešlo 23 závoďáků, a to ještě několik favoritů zabloudilo.

Samotný výkon asi nemůžu hodnotit negativně, určitě to byl z mé strany nejpovedenější český závod v horách. Od startu se mi běželo překvapivě lehce. První kiláky jsme začali celkem rozumně s Vítkem K., občas prohodili pár slov… Od prvního prudkého stoupání, které bylo zároveň vypsáno jako uphill prémie, jsem se v podstatě celý závod pomalu prokousával k Top20. Jediné, co mě může mrzet, jsou ty seběhy, kde to prostě oproti jiným borcům z popředí neumím. Když se podívám na mezičasy, tak je jasné, že seběhy mě asi stojí boje o top10, do které mi chyběly tentokrát jen 4 minuty. Přece jen v čase 2:09 – 2:15 nás tam bylo namačkaných asi 15 borců. Naopak v prudkých stojkách mi to jako vždy chutnalo… Co s těmi seběhy – občas se je snažím speciálně trénovat, ale mám za sebou při závodech už pár pádů i těžký pád na MTB, a asi tam je trochu psychicky blok úplně to narvat dolů. Kdyby měl někdo z vás tip, co s tím, dejte vědět. Každopádně na “druhém” Ještědu jsem byl kolem 20. místa, pevně rozhodnutý, že při tom závěrečném šíleném sprintu dolů do Liberce ztratím co nejméně. Nakonec mě sejmula akorát nejlepší mladá puška (16-19) David Novák, který to z kopce rval fakt hodně pěkně. Já dobíhám za 2:13:48 a nevěřícně koukám na hodinky. Přece jen moje optimistická očekávání byla 2:30. Takže spokojenost a už se těším na léto do větších hor. Před tím ale ještě na květnové MČR na Perunu!

Celkově tedy 24,2 km / 1540m+ / 2:13:48 / 20. místo.
A na závěr ještědská taneční kreace na fotce od Lukáše Budínského, ostatní foto falcon81.rajce.net a digirun.rajce.net. Díky!

A na úplný závěr – včera i dnes jsme konečně měli šanci odpálit bikovou sezónu!

Velká očekávání vzbuzoval už týdny před startem nový závod Skyrunner® Czech Series 2016 JEŠTĚD SKYRACE. Začátek sezóny sliboval širokou účast české elity, otestování formy po zimní přípravě a velký boj o medailové pozice. Dobrá marketingová práce organizátorů vyústila v beznadějně vyprodanou startovku. Sobotní ráno se tak ve SkiAreálu Ještěd sešlo okolo 500 natěšených běžců a běžkyň, na které čekalo 25 km s převýšením 1500 m. Zrádný profil s nečekaně hodně běhavou první půlkou a nejtěžšími kopci i terénem na konci zavedl všechny 2x na vrchol Ještědu, který však pro velkou mlhu a drobný déšť bohužel trochu tajil svou dominantu v podobě Hubáčkova hotelu a vysílače.

Hned po startu se vyběhlo širokou cestou směrem ke skokanským můstkům, kde už v prvním krátkém prudkém stoupání bylo vidět, že závod o první příčku bude jednoznačná záležitost. Už v prvním kilometru totiž nikdo neakceptoval ostré tempo Tomáše Lichého, pro kterého se závod, jak sám uvedl na své FB fanpage, změnil v dlouhou horskou časovku. Na dalších místech to už však byl tuhý boj o každý metr a za Lichým se hnali Havlíček, Brýdl, Zemaník, Rubič a další. Ještě pár kilometrů před cílem, po druhém zdolání Ještědu, to na čelních pozicích vypadalo následovně: 1. Lichý, 2-3. Havlíček a Brýdl, 4. Zemaník. A tady došlo bohužel k momentu, který je černou kaňkou celého víkendu – organizátoři v místě křížení tras poslali borce na 2-4. pozici špatným směrem… A jak už asi každý ví, všichni se nakonec zpět do centra závodu dostali jinou trasou a museli být z výsledků vyřazeni. Oficiálně na druhém místě cílem proběhnuvší Tomáš Maceček se ve finiši ani neradoval, protože si byl jistý, že závod na medailové příčce nedokončil. O svém druhém místě se dozvěděl až od vítěze, který byl dosud v cílovém prostoru osamocen. Až o pár minut později se z různých stran přiřítili kluci, pro které konec závodu nebyl moc veselý. Třetí příčku následně obsadil Tomáš Hudec.

Závod byl zajímavý také v tom, že se mezi účastníky běželo o vítězství v nových juniorských kategoriích a samozřejmě velké očekávání budila i soutěž o nejrychlejší ženu! Tento souboj byl nakonec asi nejdramatičtější, protože od prvních chvil se velmi blízko u sebe držela trojice Matrasová, Straková a Kocumová. Obrovské zkušenosti a tradičně dobrou formu nakonec zúročila Anna Straková, která doběhla před druhou Zuzanou Kocumovou. Ta podala velice sympatický výkon, přestože, jak prozradila na svém blogu, letos nemá naběháno (bez lyží) téměř žádně kilometry. Třetí Kateřina Matrasová doběhla jen s nepatrnou ztrátou a je velkým příslibem pro další závody.

V soutěží tří týmů (5 nejlepších mužů + 3 nejlepší ženy) zvítězil očekávaně tým Beskydy, přestože ve výsledcích i na vyhlášení nebyly uvedena správná jména vítězů.

KOMPLETNÍ VÝSLEDKY: výsledky
FOTOGALERIE: ještědskyrace/foto-zavod
Úvodní foto: Lukáš Podolák

Být beran nemusí být vždycky úplně super. Když si něco umanu, jdu si za tím. Když mi při mých dlouhých závodech dochází síly, doběhnu to v pohodě hlavou. To všechno je fajn a jsem za to rád. Blbý ale je, když si umanu něco vyloženě nerozumného, od čeho mě i okolí zrazuje. To já i tak nevidím neslyším, všem jen řeknu "To bude dobrý" a zase si jdu tvrdohlavě za svým. Prostě beran.
Třeba taková moje doktorka. 14 dní jsem teď ležel doma na neschopence s angínou, zastydlou rýmou a zánětem dutin. Když mě konečně uschopnila, řekla mi: "Doberte antibiotika a pak minimálně 14 dní bez fyzické aktivity. To znamená speciálně pro vás: žádný trénink ani závody!". No, už mě hold dobře zná.
Pilule jsem dobral v pondělí a hned v sobotu ráno hurá na Ještěd SkyRace. Účast jsem přeci slíbil. A 24 kiláčků s +1 550 metry převýšení? To mě přece nemůže rozházet. Doma mě od toho samozřejmě zrazují, že je to po angíně čistý nerozum. Ale já si jedu stále svoje "To bude dobrý" a beran mi stále přikyvuje. "To půjde!".
V rámci vyklusání před závodem si zkusmo vyběhnu kousek první sjezdovky na trase a hned cítím, že to úplně není ono. Nohy se chvějí a hned mi dochází dech. "To bude dobrý" a jdu se zařadit na start.
"No, tak to dobrý nebude..." dojde mi hned po startu, když se sápu znovu do té sjezdovky. Vůbec to nejde. Tělu se nechce jít natož běžet a beran to dnes opravdu nezachrání. Veliké trápení celý závod. Stoupání či rovina, to je jedno, nejde mi to ani to a neustále mě někdo předbíhá. Jen v krásných technických sebězích trochu pookřeju. Konečně se blížím k Ještědu, ale to už mě začínají chytat křeče zezadu do stehen a taky do lýtek. Ještěd podruhé a jako bonus k tomu všemu se přidává i velké nutkání si odskočit co nejrychleji... na velkou...
"Já se z toho snad pose#% !!!".
Poslední seběh ze Skalky. Kromě půlek mám zatnuté i zuby. Křeče do nohou neustávají. Dole v cíli jsem za 7 minut a to je dnes moje bezesporu nejrychlejší pasáž, která ale ještě nekončí. Bez většího zájmu proběhnu cílovou bránu v čase 2:57:30 (hrůza, ale alespoň je to pod 3h) a bez zastavení pokračuju ve stejné rychlosti dál, až dozadu do ToiToiky, kde teprve přijde to pravé Grande Finale! Bylo to na poslední chvíli a samozřejmě u toho nechybí příjemné křeče do stehen. Au.
A co bylo dál? Den po závodě mám zpět horečku, za dva dny se mi udělali v puse bolavé afty a na rtu mi vyrostl parádní velký opar. To mi moje imunita dává najevo, že ze mě má vyloženě radost.
A proč to všechno vlastně píšu? Hlavně pro sebe, abych si to příště v podobném zdravotním stavu přečetl a řekl beranovi prostě "NE. Teď to nepůjde!". A začínám s tím hned teď. Ruším svojí plánovanou účast na sobotní Lázovské stovce. Musím se dát fakt do kupy. Doktorka mi přeci říkala 14 dní klid.
P.S. Jinak závod samotný, prostě paráda. Trasa, organizace, afterparty. Super. Pár chybiček se sice našlo v závodě samotném (místy nedostatečné značení pro neznalé, padající čísla atd.), ale byl to první ročník a skvělý organizátor Honza Dušánek to příště vychytá k naprosté dokonalosti. O tom nemám pochyb. Díky Honzo bylo to skvělý! Příští rok a v lepší kondici se těším na repete. Čau.

V sobotu 16.4. se na Ještědu konal dlouho očekávaný otvírák skyrunningové sezóny. Kromě úžasné trati, sponzorů a perfektního cateringu, se organizátorům podařilo přilákat i skyrunningovou elitu. Novinkový závod pro hardcore běžce na Ještědském hřebenu odstartoval hodinu před polednem. Pořadatelé slibovali pravý SkyRace, což bezezbytku splnili. Co na závodníky čekalo? Parametry trati naznačily, že závod nálepku SkyRace rozhodně nezískal zadarmo. 24,5 km dlouhá trasa s více než 1500 metry převýšení vedená po Ještědském hřebenu prověřila i českou špičku. Celkem pět pořádných stoupání, z toho dvě přímo na samotný Ještěd. I samotný povrch nebyl vůbec jednoduchý – od kamenného výstupu pod Ještědem, přes těžké trialové pasáže a sjezdovky až po asfaltové cesty. Počasí bylo dlouhou dobu nejisté, ale nakonec závodníkům příliš nepřálo – teplota pod 10°C a vytrvalý déšť. V konkurenci 470 závodníků, včetně naší skyrunningové špičky se neztratili ani borci Eleven Run Teamu.

David Pecina – 18. místo v kat. M24-45 (24. celkově) v čase 2:14:09
Zbyšek Lhota – 19. místo v kat. M24-45 (25. celkově) v čase 2:14:56
Martin Lukeš – 11. místo v kat. M46-99 (185. celkově) v čase 3:00:51
Roman Koravský – 1. místo v kat. M46-99 (47. celkově) v čase 2:25:23
Gratulujeme.
Výsledky: www.jestedskyrace.cz/vysledky
Fotogalerie: www.zonerama.com

Ráno vyrážím z Prahy za celkem pěkného počasí, ale už od Černého mostu je jasné, že na Ještědu je místní klasika. V dobách studií jsem na Ještěd nevyběhl ani jednou, buď jsem kroužil kolem přehrady nebo vyrážel do kopců nad Harcovem.
Po registraci rozbíhání, protahování a deset minut před startem dočkání se konečně deště. Start je ostrý, ale první sjezdovku běžím zatím v pohodě. Na vrcholku prvního kopce nás žene "jediný" fanoušek závodu se zvoncem(Jan Bartas) a tak se peláší dolů o sto šest.
4. km / 2. kopec | foto: SportFoto Lukáš Budinský Druhý kopec ujde a cestou dolů vykouzlím i holubičku při vybírání podklouznutí. Pak zatuhnu, trochu se trápím, vracím se pro utržené číslo a dál ho nesu jak štafetový kolík, akorát ho nemám komu předat. Na nejvzdálenějším místě závodu a v pekelně prudkým kopci mě sice furt někdo předchází, ale snažím se nenechat se tím rozhodit a držím si své tempo. Před druhou občerstvovačkou se rozbíhám a to mi vydrží až na Ještěd. Táhlý kopec je krásně běhatelný a v některých pasážích máme i slušný tempo i na rovinu. Mám super náladu a závod si teď vyloženě užívám. Před vrcholem slupnu magnesium, na občerstvovačce to zapiju a hurá dolů. Nahoře mám průměrný tempo zatím 6:30, takže plán být do tří hodin vychází.
Běžím dolů a najednou se kolem mě prožene Honza Havlíček s dvojicí pronásledovatelů a já tuším, že jdou blbě, podruhé k sáňkařské dráze, ale než stačím zareagovat a upozornit je, mizí mezi stromy. Cestou mě zacuká zezadu v noze, tak běžím trochu zataženej. Hmmm, na co bylo to magnesium? Cestou nahoru potkám opět Honzu Bartase jak fláká fandění otočenej ke stromku, ale vzápětí mě podpoří tím, že mě předběhne a zmizí směrem k Ještědu. Začíná se ozývat i předek stehen, a tak zpomaluji. Seběh pod lana, vysaju gel, aby mě nakopl před posledním výšvihem a cestou do cíle. Čekal jsem ten kopec horší, ale horší jsou stehna, který cukaj na střídačku. Pak přijde jeden dlouhej krok nahoru, na suti noha podklouzne a já si pokorně lehnu do kamení. Celá pravá noha v křeči a levá se přidává taky. Bezva... Ze shora slyším zvonec a povzbuzování ohledně posledních 50 m na Ještěd. A já si ležím, koukám na ostatní závodníky jak hezky šlapou nahoru... Po asi 5 minutách zkusím vstát, ujdu pár kroků s tím, že nohu protáhnu, aby mě chytla křeč do druhé nohy a tak zas čekám.
No nakonec se doplazím nahoru a mířím k občerstvovačce pro banán naložený v soli. Vybíhám do posledního sestupu, správně zabočuju po silnici doleva, abych vzápětí zabočil i ze silnice do pangejtu s další totální křečí. Koukám na hodinky a už mám prst na stopce, pak si ale říkám, že nejkratší cesta do k autu je stejně přes cíl, a tak kulhám pomalu dál. Nakonec se i trochu rozbíhám. Po sjezdovce se jen plahočím. Nechávám se pokorně předbíhat dalšími a dalšími závodníky a cílovou rovinku ani nedoběhnu... tak to byl pozitivní start do letošních závodů.
Krásnej závod, kterej jsem pos... Mezi prvním Ještědem a cílem jsem ztratil přes 100 míst a dohromady asi 20 minut.
Mimochodem výsledky generují pěkné statistiky a zvlášť 405. místo na posledním úseku z Ještědu do cíle je pěkná vizitka...
celkově: 207. místo | 144. místo/M 24-45 | 03:05:40.8
mezičasy: U Šámalů | 01:08:05.6 / 108. místo
úsek U Šámalu -Ještěd 1. 37:33.7 / 106.
Ještěd 1. | 01:45:39.3 / 105.
úsek Ještěd 1. - Ještěd 2. | 48:11.2 / 264.
Ještěd 2. | 02:33:50.5 / 145.
úsek Ještěd 2. - cíl | 31:50.3 / 405.

V sobotu mě čeká POŠUK a tak se nyní snažím dát dohromady, abych si zlepšil náladu. :-)

Dlouho jsme čekali na první skyrunning závod sezony 2016 a dlouho jsme byli napínáni Honzou Dušánkem jaká ta akce bude, když nám po částech porcoval přísun nových a nových informací o závodě. Už během zimy, na sněhu a v ne zrovna optimálních podmínkách pro běh se uskutečnilo několik tréninkových výběhů po trati závodu, které představovaly trasu komukoli, kdo projevil zájem. Nadšení, energie z Honzy během příprav závodu jen stříkala a všichni jsme se těšili na sobotu 16.4. do Liberce. Nejen, že závod byl velmi brzy vyprodaný a konečné číslo přihlášených se zastavilo na 537, ale do závodu se přihlásila i nebývale silná česká konkurence jak v mužích, tak i ženách. Na startu jsme mohli vidět plejádu členů Czech Skyrunning Team, řadu mladých z kategorie Junior a U23, kteří se zde snažili ukázat, že patří do nominace na MS v Itálii i další výborné běžce a běžkyně, kteří v repre výběru nejsou, ale jsou schopni podat výborné výkony. Zkrátka bylo se na co těšit. Po původně slibné předpovědi se sluncem se duben ukázal jako pravý April a Ještěd vytvořil domácí prostředí pro beskydské závodníky chladem, deštěm a mlhou. Pravda, závodníkům toto počasí povětšinou nevadilo, mnozí ho dokonce vítali, ale pro diváky, pořadatele, doprovod by určitě alespoň sucho a trochu slunce bylo fajn. To chladné a sychravé počasí určitě poznamenalo i menší množství diváků na trati a v cíli. Jednoduše řečeno, Češi nejsou Baskové a Ještěd není Zegama. Ale třeba i to bude příští rok zase o kus lepší. Zázemí (jakési „městečko“) vybudované pořadateli na horním patře centrálního parkoviště s podiem pro hudební vystoupení i vyhlášení vítězů závodů, stánky s občerstvením i partnerů poskytlo všem asi skoro vše, co je potřeba. I v dešti se do velkého stanu prakticky všichni vešli a mohli se převléknout, najíst, napít v suchu. Snad jen možnost se po závodě a hlavně v těch blátivějších podmínkách alespoň opláchnout i třeba jen ve studené vodě by se hodila. Nevím, jak náročná by ta možnost přitažení vody a pár koryt byla. To musí vyhodnotit pořadatel pro další ročníky. Určitě zcela unikátní na české poměry byla forma pozávodního občerstvení zajištěného odborníkem na catering a ředitelem závodu Honzou Dušánkem. Výběr z několika masových, vegetariánských a veganských jídel, s pivem nebo kofolou se asi hned tak nenajde. Na doplnění energie nebo vyrovnání pitného režimu zde pak byly stánky svijanského pivovaru a firmy Stassini.

Ale zpět k vlastnímu závodu. Konkurence byla tvrdá a bylo to znát hned od počátku v nasazení. Skutečný fenomén závodu Tomáš Lichý již do prvního stoupání ve sjezdovce šel s viditelným náskokem před hlavním polem a v podstatě udělal z mužského závodu „one man show“. Po startu jsem si vyšel na silnici pod Ještěd, která se ve výstupu dvakrát křižovala a mohl jsem tam tak vidět čelo závodu dvakrát. Již při prvním průchodu zde měl Tomáš více než dvě minuty náskok na dvojici Pavel Brýdl a Honza Havlíček, kteří se zase utrhli pronásledujícímu Honzovi Zemaníkovi. Dobře zde vypadal i Tomáš Maceček a s nevelkou ztrátou se zde pohyboval i Tomáš Bystřický. Dalšímu favoritovi z Czech Skyrunning Team Vítkovi Otevřelovi závod vůbec nevyšel. Po skoro týdenních střevních problémech nenašel v sobě dost energie a závod v podstatě na své poměry „jen“ dokončil.

Macek
Druhé místo mi spadlo do klína samo. Já do cíle dobíhal šťastný a spokojený s pátým místem a až od vítězného Licháče se mimo řečí dozvěděl, že kromě něj ještě v cíli nikdo není. Co?! Vytřeštil jsem oči. A pak uviděl postupně Honzu Havlíčka, Pavla Brýdla a Honzu Zemaníka se směskou naštvání, bezmoci a zklamání na obličeji dobíhat z různých stran k cíli. Za kluky mě to mrzelo, protože to nebyla jejich chyba a tak slibuji, že až příště budu zase na bedně a dostanu obrovské šampáňo, bude stříkat proudem. Teď by to nebylo fér a i já z toho měl smíšené pocity. První polovinu jsem běžel kolem 9. místa a nebyla to žádná hitparáda, do hry mě dostaly až technické a kamenité seběhy, kde to lítalo samo a ostatní neměli koule se mě držet. Parádní závod, nové prostředí, super lidi a parta z Beskyd, organizátoři se srdcem.

Olda
Na dubnový otvírák sezóny jsem se moc těšil. Nějaký šrumec kolem, který vyvolala skvělá propagace závodu, šla mimo mě. To ale neznamená, že jsem nechtěl ukázat, jak jsem se posunul. Takže v pátek dávám brzy po obědě pápá továrně a razíme do Liberce. Na nějaké rozběhnutí není v pátek čas. To mi nevadí, protože si celý týden šetřím lehce rozsekané stehno. V sobotu vypadá počasí tak nějak perunovsky, ale to mi vůbec nevadí.
Po registraci potkávám plno známých. Všichni jsou nažhavení, nabušení a chtějí ukázat, že se přes zimu nenudili doma u televize. Celkem si připadám jako na nějakém beskydském závodě, ale kupodivu je tady hodně neznámých a celkem vysekaných běžců.
Začátek závodu proběhl relativně v pohodě, Licháč si jede svůj jamming song a mi tak nějak vytváříme skupinku, která se blíží k první sjezdovce. Sjezdovku vyběhneme dost svižně a po seběhu si v duchu začínám říkat, jestli jsem to nepřepálil. Když se ale podívám dopředu a vidím se vzdalovat dost závodníků, tak nemám na vybranou. Druhý kopec přichází velice brzy a tady si musím zvolnit a dát se do kupy. V druhém seběhu se srovnávám a blížím se ke skupince cca na 15. – 20. místě. Tady chci být a tady chci bojovat. Stanovil jsem si cíl do 20. místa a při top konstelaci do 10. místa. Ve třetím kopci, směrem na Ještěd se skupinka naděluje a já jsem někde mezi. Přede mnou beskydský nomád a zamnou dva repre dresy. Mým druhým cílem bylo porazit aspoň jednoho reproše. Jsem někde kolem 18. místa, za mnou jammuje Aleš Palko s nějakým mlaďochem. První Ještěd vybíhám relativně v pohodě a seběh posílám rychleji než je u mě normální. Snažil jsem se na sebězích přes zimu zapracovat, protože v tak rychlém závodě to ani jinak nejde. Při druhém výběhu na Ještěd už nejsem moc „fresh“ a nejsem schopný dotáhnout kluky přede mnou. Dva kluci jdou přede mně a já se modlím, ať už jsem na vrcholu. Naštěstí jsem si nakonec vzal dva gely od Xenofitu a ten druhý se mi těsně pod Ještědem opravdu hodí. Na vrcholu jsem někde kolem 17. místa a Aleš stále zamnou. Čeká mě už jen seběh, kde se nechci nechat předběhnout. Sbíhám kamenitou pasáž a dostávám se na cestu. Vidím před sebou dva borce a mám jasný cíl a to předběhnout je. Celkem rychle je dobíhám a běžím do cíle, co to dá. Dobíhám dalšího borce a běžím s ním k závěrečném sešupu po sjezdovce. Tady mám obavy, že mě může někdo předběhnout, protože se v tomhle terénu necítím úplně komfortně. Nakonec mě ke konci sjezdovky předbíhá jeden závodník, který si to dává asi jak když kopnete do tenisáku z kopce. Já už nikoho dalšího nepustím. Dobíhám do cíle v tempu šrot a mám to! V cíli se pár minut dostávám do provozuschopného stavu. Dle výsledků jsem příjemně překvapený. Doběhl jsem 14. s vědomím, že jsem bojoval o TOP10. Výsledky se po diskvalifikaci dvou kluků upravily a já se posunul na 12. místo, ale to není vůbec důležité. Já jsem spokojený s tím, co jsem tam nechal a namotivovaný do dalších tréninků. Od doby, co jsem opustil jesenické hvozdy uplynulo 6 týdnů a já se cítil ne moc dobře do kopců. Naopak jsem ale zapracoval na rychlosti, která mi pomohla z kopce a po rovinách.

Jo, je to jen 24 km, ale i tak si tenhle závod zaslouží pár slov. Honza Dušánek připravil nový závod nové Skyrace série pro rok 2016 na Ještědu. Celý rozradostněný, že konečně nepojedu do Beskyd jsem se hned po přípitku na Nový rok zaregistroval...:) Kdo mě zná, tak ví, že kroužím jako trubka po asfaltu v Budějcích. Ale běh v terénu a přírodě, to je moje vášeň.

No nic, přeskočíme do dubna. Na výlet do Liberce jsem ukecal i svojí hezčí polovičku. Uplatil jsem jí aquaparkem. Perfektní ubytování s výhledem na Ještěd nám poskytl Jirka Zelenka, takže bylo všechno dokonalé. Tedy, až na počasí. Pro nás, milovníky bahýnka, sněhu a podobných nechutností, to nebyl problém, ale Kačka se z cesty fandit vrátila úplně durch a od bahna. Mě nakonec neviděla ani v cíli, ale ten mladý kluk, co vyhrál, prý běžel hezky.

Před závodem.
Ráno nás Jirka hodil na start, kde jsme se šli hned s Oldou Berkou rozklusat. Kačka dostala instrukce, co, kde, kdy a jak a po zkouknutí stánků jsme v začínajícím dešti odstartovali. Plán jsem měl jasný, nepřepálit. První kopec k můstkům pohoda, kochačka. Poprvé jsem potkal Rajzouna, jak si to vejletí nahoru. Z kopce mi pak všichni utekli a v dalším kopci po super pěšině mě dohnal Honza Svoboda. Cestu mi ukazoval, kam dal každý fáborek, tak jsem mu na konci kopce radši utekl. Konečně přišel úsek, od kterého jsem měl naplánováno závodit. Až k Ájinu průsmyku jsem kromě pár úseků vše běžel a dohnal jsem Rajzouna a Petru Mückovou. Ta nám v tom krpálu, ale ukázala, jak chodí holky z Beskyd na procházce a už jsme jí neviděli. Za občersrvovačkou U Šámalů jsem Rajzouovi utekl i já:) Po hřebeni až kus za Pláně se dalo běžet, tak jsem se držel krásně pod 5:00 na km a měl radost z toho větru ve vlasech. A taky těch lidí, které jsem předběhl. Výšvih na Ještěd k vysílači šel celkem rychle a pak jsem pustil předposlední seběh, co nohy dovolili. Cestou kolem mě teda proletěl Jan Havlíček, jak TGW. To mě trochu zachmuřilo, ale v posledním stoupání jsem na to rychle zapomněl. Docuknul jsem Honzu Paška, aby mi zase utekl, protože ten závěr stoupání pod lanovkou jsem fakt nedal. Hodinky ukazují i tempo jedna hodina na kilometr. Jan Bartas přede mnou vykřikoval, že se nemáme šetřit, že jsme v posledním kopci, ale mě se klepaly nohy, jak v posledním tažení. První křeč při přelézání zábradlí, utržené a okoloběžci zachráněné číslo a už jsem dupal z kopce. Na krizovém rozcestí znakovou řečí a zahuhláním „Cíl" jsem byl nasměrován na asfaltku, kde mi začal nějaký houslista drnkat na lýtka. Musel jsem zvolnit, abych byl za chvíli schopný seběhnout pod lanovkou do cíle. V tom posledním seběhu už jsem jel opravdu podlahu. Měl jsem pocit, že mi žaludek proleze skrz břišní stěnu, ale naštěstí zůstal tam kde má. Posledních cca 300 metrů jsme svedli souboj tělo na tělo s běžcem kterého jsem měl celý seběh v zádech, aby mě pět metrů před cílem srazila k zemi křeč v obou lýtkách naráz a já potupně prolez cílem po čtyrech.
Za nedlouho se dostavila i promrzlá Kačka a byli jsme rádi, že máme zázemí u Jirky v teple. V neděli jsme si pak dali regeneračku v aquaparku.
Hodnocení Závod byl super. Krásná trať. Terén podle mého gusta. Jen pár věcí bych do příštího roku změnil. O lepším označení rozcestí pod Ještědem už se všude napsalo dost, tak to nebudu pitvat. Ale co mě osobně mrzelo, bylo to, že jsem si po závodě musel omývat nohy od bahna v loužích na parkovišti. Spousta lidí jede na závody přes celou republiku a stačilo by, kdyby se mohli opláchnout aspoň studenou vodou. A nakonec bych příště prosil pevnější materiál, z kterého jsou čísla. Na vrcholu mi ho utrhl vítr a závod pro mě neskončil jen díky reakci lidí za mnou, kteří mi ho chytli.
PS.: Vítka Otevřela už asi nikdy nepředběhnu, takže si budu užívat chvilku radosti ze skalpu našeho reprezentanta. Víťovo střevní chřipka je jen polehčující okolnost...:)

Autor: Alois Kunak

Souhlasíte? Ale zrovna včera jsem si (opět) uvědomila ještě jednu souvislost. Že právě ona síla zážitku sama o sobě jaksi způsobí, že po krátké době se nám zdá nejen silný, ale i hezký. Alespoň u mě to tak funguje.
Proč? Nevím. Možná kvůli velmi rychle nastupujícímu paměťovému optimismu. Nebo stejně rychlé pesimistické skleróze? Ale prostě funguje. Silné chvíle, které si zapamatujeme, nemusí být tak příjemné, jako sedánek v cukrárně s větrníkem a kapučínem. Jenže čím dál tím víc si uvědomuji, že aktuálně příjemný stav, který nás nestojí žádné úsilí, nepřispěje k následné dlouhodobé spokojenosti. A funguje to i naopak - chvilkově nepříjemné situace často vedou k dlouhodobému uspokojení. A proč o tom píšu právě dnes? Je to jednoduché. Mám velmi čerstvou vzpomínku. Vzpomínku, která díky paměťovému optimismu říká, že včerejší Ještěd Sky Race, horský závod na 25 km, byla jedna z nejlepších náplní soboty, speciálně když se z nebe spouštěl stálý déšť.

Když jsem Honzovi Dušánkovi, řediteli závodu, na začátku zimy kývla, že poběžím, nějak mi nedošla spousta věcí. Jednak že termín v půli dubna značí, že lyžař (kam se pořád ještě nejvíc počítám) nemá při troše štěstí skoro nic naběháno (a štěstí celkem přálo, takže sníh roztál cca 14 dnů před závodem). Za druhé, že je to fakt 25 km a převýšení 1 500 m. A „vertikální metry“, hlavně zjara, nebolí jen nahoru, ale i dolů. A za třetí, že když mě přihlásí, tak se nějak očekává, že poběžím, a to rychle.

Všechny tyto věci mi došly týden před závodem, když jsme se s kamarády dohodli na proběhnutí tratě. Ubíhalo to skvěle, velkou část tratě jsme propovídali (aneb proč chodit do hospody, když to samé můžete probrat za běhu) Jen jsme neměli zabrousit na to, kdo má co letos naběháno. Začala padat čísla jako 800, 1100 km… „Mně“ roztál sníh právě před týdnem, takže jsem měla celých 45. Ale to do startu (za týden…) doženu!

Nedohnala. Při testování trati nohy zvyklé na ladný lyžařský skluz, ale nikoliv na 3 hodiny nárazů, skoro odmítly poslušnost před posledním seběhem. Sice jsem se ctí dobelhala, ale zároveň jsem si vysloužila pár dnů na pouhé „odbolení“ omlácených kolen, a s tím trénink dohromady nešel.

Nastal den „D“. Předpověď hrozná – v době startu má začít pršet a přestat hodinu po doběhu. Takže k obavám: 1. dojde mi energie (sportovní terminologií tzv. „chcípnu), 2. odejdou mi nohy, 3. budu se nudit (ano, to je moje velká obava před každým startem dlouhého závodu) se přidala 4. - rozpustím se. Jenže co s tou zásobou energie z rýže, co jsem do sebe den předtím nacpala? Takže jde se na to, co taky s volnou deštivou sobotou.

10 min. před startem se spouští slejvák. Asi 2 min. do startu a trochu zmírňuje – vycházím tedy ze stanu, rozběhnutí nula. Ale proč, na 25 km se stihnu rozběhat, jakž takž běžet i chcípnout, takže bych jen poslední fázi urychlila. Vím, že získávat mohu v sebězích, otázkou je, jak dlouho to nohy vydrží.

Pětisethlavý dav se vydává na trať. Od startu nás omývá déšť, takže nepoznáme, jestli do očí stékají kapky potu, nebo jen vody, nahoře je krásná mlha, rozhledy žádné, a to je vlastně to, proč tyhle závody běhám. Hledám náhradní náplň, a tak se celou trať honíme s Kateřinou Matrasovou a hlavně Annou Strakovou (která má na svém kontě tituly jak z ME tak MS v běhu do vrchu) v rozmezí minuty. Ony dopředu nahoru, já dopředu skopce. Katka jasně nejlepší v kopcích, Anka v rychlých, technicky méně náročných pasážích po rovině i skopce, já v terénních pasážích skopce. Předbíháme se asi 10 x, pořadí jak na houpačce, ale možná i proto to baví, rozhledy nerozhledy. A hlavně pro ten pocit, že s nimi jsem vůbec neměla běžet! Vytrvalost z lyží mám, sílu snad taky, ale běh je něco jiného. To poznávám cca na 19 km, kdy po nejdelším a nejprudším seběhu už to fakt bolí. Zato Anka se prý právě rozeběhla…

Čeká nás poslední výstup a Anna se mi postupně ztrácí. Co bych dala za hole, které má! Katka mě dobíhá, přebíhá a já se snažím co nejméně ztratit. Ještě, že úplný konec stoupání je po kamenech, hodně terénu, kde hlavu zaměstná hledání trasy a jsem tady a teď, být to asfalt, tak to snad zabalím. Z vršku Ještědu je to už jen skopce. Snažím se zahnat myšlenky na minutý týden (přeci těch natrénovaných kilometrů navíc musí být znát!), Kateřinu předbíhám a konečně cíl!

Do cíle jsem stylově dosprintovala. Pár metrů poté už skoro nechodím a auto pod schody je téměř neřešitelný problém. A asi pár dnů budou...

Bylo to krásné. Silné, jako vždy, když jste sám se sebou, v přírodě, se svými pocity, kdy každý smysl vnímá tady a teď, bez jakýchkoliv prostředníků, bariér. Sport je někdy nesportovci nazývaný dobrovolným masochismem a sportovci masochisty. Ale kdo nezažil pocit střídání chvilkové nepohody a následné úlevy, ten to těžko pochopí. Často to přirovnávám k pocitu, když po mrazivém dni přijdete do chalupy s krbem, kde si její klid a pohodlí nikdy nemůžete užít naplno, pokud jste předtím neprožili chvíle zimy. Stejně tak i chleba s máslem může být tím nejlepším jídlem na světě, pokud jste předtím měli pár hodin pořádný hlad.

Je to o střídání, změně, kontrastech, které nám dávají schopnost naplno prožít každou chvíli, nerozpliznout se v šedivé zóně a vážit si pohody. Zkuste to. Ten pocit stojí za to. Ten pocit, že žijete, tady a teď.

Autor: Zuzana Kocumová

Jako na každý jiný závod, odjíždíme v pátek odpoledne. Skvělá parta postižených lidí: Žabaczek, Metloszek, Tele-ska, Káťa, Marek, Olinka, Avatar, Seboš a 13ctka. Cesta ubíhala parádně a v Liberci se k nám ještě přidala Zuzka. Všichni jsme se těšili na ubytko a jídlo, které si uvaříme. Ajéje, uvaříme si… Nic, takže místo obvyklých těstovin dáváme, bistro rychlé těstoviny z Hypca a hajdy spát.

Ráno prezentačka, kecačka se známýma, rozběhávačka a 3,2,1 stááárt! Se svýma úplně super sluchnama bez jednoho špuntu slyším, jak už od začátku nás diváci ženou dopředu, tak šlapem v rozumném tempu. Nahoru, dolů po rovině, všude bomby. V žaludku se mi ozývají bonbony, které jsem si dal před závodem, ale neohrozitelně valíme s Metloškem, který za to bere semnou, dopředu. Totálně si to s nejlepším kámošem/parťákem užívám. Počasíčko přeje (Mlha, déšť,zimíčka). Závod ubíhá a než jsme se stihli rozběhnout, tak už vítáme poprvé Ještěd, který bohužel nejde přes mlhu vidět. Přelízáme zábradlí a pokračujem po asfaltce k občerstvovačce za podpory Ondry Kukly a 13ctky. Na občerstvovačce lok redbullu, lok vody a za opětovného řvaní Káti a 13 se pouštím do seběhu. Bomba, paráda, porno, super, magořina, šutry, lidi, kořeny, bahno, nejrychlejší km trati (3:04min/Km) a ztráta kolegy za sebou. Celý rozjařený z toho, že mi vydržela noha v seběhu se pouštím s vervou do posledního výstupu hlava nehlava. Vidím před sebou Davida Nováka a Marka, a tak šlapu, abych je dohnal. Běžím po krásné cestičce nahoru a slyším nějaký řev ze zdola. Otočím se a **** ***** oni jdou jinudma! Čumím na to jak puk, a pak si všímám, že mlíko je natažené jinde, než jsem já. Mám tak bžiliontinu sekundy na rozmyšlenou, jestli jít mimo trať po krásně běhatelné cestě, anebo se vrátit na trať a vyšlápnout si to fair play pěšky. Volím druhou variantu a uvědomuji si, že jsem právě prohrál… Snažím se dohnat žlutý dres před sebou, ale marně. Psychická rozhozenost se poznala tů mač a já jsem se pjostě a jednoduše nedokázat vrátit do pohody a snažit se to dohnat v klidu. Celý výstup na druhý Ještěd jsem se trápil s tuhýma lýtkama jak pies a s pocitem, že jsem prostě lama lamič, který nedává. V seběhu už to jen pouštím down jak to vleze a v cíli se chovám, jako naprostý kretén.

A vo co vlastně vůbec jde? Vo to, co už jeden chytrý pán říkal dávno… „Běhat se má jen tak. Run free!“ Když se zpětně vracím, byly to asi nejkrásnější 2 hodiny a 15 minut na trati, které jsem zažil. A zato moc děkuju Metlošovi, že jsem je mohl strávit s ním a bojovat po jeho boku! Děkuji neskutečně moc Káti, 13 a Helči za pomoc, slova útěchy i pořádné popohánění vpřed bez kterého bychom byli… Však víte kde. A taky díky materiálním podporovatelům Blackcombu, jejíchž boty vod salámů držely, jak přibité a taky Royalbayi za kompresky, které umožnily hladký průběh a zamezily většímu tuhnutí! Hawk, next jír again!

Něco podobného v Liberci ještě nebylo. Bezmála pětadvacet kilometrů náročným terénem v okolí Ještědu s převýšením 1550 metrů. To je ve zkratce běžecký závod Ještěd SkyRace, který je naplánován na 16. dubna. Na startu by neměla chybět špička českého skyrunningu v čele s Janem Zemaníkem nebo třeba Tomášem Lichým.